Článek
Když je někdo pronese, zní to nesmírně moudře, zrale a rozhodně. Vypadá to, jako by dotyčný právě vyřešil Velkou Fermatovu větu, odhalil podstatu vesmíru nebo přišel na to nejtěžší - jak vyřešit vysoké ceny energií, benzínu a nafty.
Můžeme se ptát, proč to lidé vlastně dělají? Snad je za tím faktor dnešní uspěchané doby, kdy každý od nás očekává nějaký názor na geopolitiku, ceny másla, nebo na globální oteplování. Náš mozek je neustále ve stresu a přemýšlet nad vlastními argumenty chce čas a bývá dosti únavné.
Ale když s vážnou tváří a mírným pokývnutím hlavy proneseme větu „Přesně tak“, okolí okamžitě nabude dojmu, že jsme nad problematikou hluboce uvažovali v nějakém think-tanku minimálně tři týdny.
Jak to funguje: Když někdo jiný pronese nějakou hlubokomyslnou myšlenku (např. „Venku je ale zima.“), my přispěcháme s razantním: „Přesně tak!“
V tu chvíli se totiž stáváme spolumajitelem dané myšlenky. Ta věta je ve skutečnosti geniální zkratka: je to, jako bychom v restauraci sledovali, jak šéfkuchař dokončuje svíčkovou (kterou sami neumíme připravit), a vteřinu před servírováním na ni kápli kapku citronu s vítězným výkřikem - „Já to říkal!“
Navíc, zkuste někomu oponovat, když řekne „Je to tak.“ To nejde. Zní to jako přírodní zákon, jako axiom, jehož pravdivost není potřeba zkoumat, ale přijmout ho tak, jak je.
Ukažme si opět příklad:
Oponent: „Země je kulatá.“
Vy: „Je to tak.“
Tím jste zavřeli dveře jakékoliv další diskuzi. Debata skončila. Vy jste vyhráli, protože jste s nikým nediskutovali, pouze jste potvrdili neměnné řády vesmíru.
Když se občas zaposloucháte do běžného rozhovoru dvou milovníků těchto frází, zjistíte, že jde o dokonalý perpetuum mobile bez jakéhokoliv obsahu:
Osoba A: „No, vono to dneska všechno stojí za starou belu.“
Osoba B: „Je to tak.“
Osoba A: „Přesně tak.“
Osoba B: „Přesně tak.“
Osoba A: „Hm.“
Osoba B: „Je to tak.“
V této chvíli by nezávislý pozorovatel mohl mít pocit, že sleduje vysoce sofistikovaný diplomatický summit, kde se právě podepisuje mírová smlouva. Ve skutečnosti si oba aktéři jen vyměnili informace o tom, že vzduch existuje.
Jak by vypadal svět, kdybychom o tyto dvě věty přišli? Představte si, že by zítra ráno současná vláda zakázala používání frází „Je to tak“ a „Přesně tak“. Pravděpodobně by nastala totální panika. Lidé by v hospodách a na zastávkách autobusů náhle zjišťovali, že musí říct svůj vlastní názor. Strašná, přímo děsivá představa!
Najednou by nastal masový návrat k větám jako: „Já osobně si myslím, že…“ nebo „Podle mého skromného úsudku…“, a to je, milí čtenáři, velice nebezpečná věc!
Takže až zase někde uslyšíte někoho s hlubokým povzdechem pronést „Je to tak“ nebo „Přesně tak“, nekritizujte ho. Obdivujte ho. Dokázal totiž něco, co filozofové zkoumají tisíce let - vyjádřit naprosté nic s takovou elegancí, že u toho vypadá jako génius.
Přesně tak.
Anketa
A co vy? Máte taky nějakou svou ‚záchrannou větičku‘, se kterou se blýsknete v debatě? Budu se těšit na vaše příspěvky v diskuzi.
