Článek
Dříve jsem býval postrachem všech šupináčů v revíru moravského rybářského svazu. Rajon to je obrovský - od rybníku Sykovec na Vysočině, přes Křetínskou přehradu u Letovic, až po Nové mlýny pod Pavlovskými vrchy. K vodě jsem vyrážel s výbavou, za kterou by se nestyděl ani profesionální oceánograf, a v očích jsem měl vždy dravý lesk. Zvlášť tehdy, když mí kolegové v práci den předtím vyprávěli, jak „tam a tam šli“, a že chytit kapra pod 90 cm bylo umění.
Moje taktika byla celá léta jasná: chytit, vyfotit, vykuchat. Domů jsem se vždy vracel s gatěmi umazanýma od rybího slizu, a s mokrým podběrákem čpícím rybinou. Ve tváři jsem měl ale vítězoslavný výraz hrdiny bitvy u Thermopyl. Ale pak se to změnilo.
Před pár lety jsem zasekl životní úlovek. Bojoval jsem s ním půl hodiny, pot ze mě lil, prut se ohýbal do tvaru otazníku… a když jsem ho konečně dotáhl ke břehu, zjistil jsem, že jsem celou tu dobu sváděl epickou bitvu se starým igelitovým sáčkem, naplněným vodou a z poloviny bahnem. (Krátce teď odbočím: něco podobného se stalo také mému kolegovi, když z vody tahal dokonce plaveckou ploutev, a jak se mu ostatní rybáři smáli, že na druhém prutu bude mít určitě zaseknutého potápěče).
V tu chvíli se vedle mě na hladinu spustila kačena. Podívala se na mě tím svým jedním okem, udělala takové to pohrdavé „kváá“ a ladně odplula. Došlo mi to: ona je v klidu, nikam nespěchá, nemá v tlamě háček a hlavně – nikdo se ji nepokouší obalit v trojobalu jako kapra. Navíc byla tuze hezká, a fascinovalo mne, jak si umí hlídat na břehu svých asi tisíc neposedných mláďat. Náhle mne upoutala labuť letící těsně nad hladinou. Nešlo mi na rozum, proč pod sebou zanechává na hladině stopu rozvířené vody. Až pak jsem to uviděl: v zobáku měla zřejmě zaseknutý rybářský háček a vodu brázdilo olověné krmítko. Na ten otřesný pohled nikdy nezapomenu.
Rybářský lístek si kupuji dál, abych mohl jít občas posedět k vodě a nahodit pruty. Jen se už nedívám tak ostražitě na policajty, a nesleduji na nich sebemenší záchvěv od napjatého vlasce. Dávám si pozor, aby kačeny nebo labutě nespolkly něco, co bylo určeno rybám. Mé úlovky už vypadají jinak. Většinou je mám zachycené v mobilu. Však se podívejte.
relaxační video. Zdroj: vlastní kanál na YouTube.com
Původní výbava: pruty za tisíce, podběrák, vezírek, peán a kila krmení. Dnešní výbava: kempingová židle, dalekohled, a sáček s ovesnými vločkami. Sousedka se mne ptá: „Tak co, berou? Chytils něco?“ A já jí s klidem odpovídám: „Jo, ta vlevo s tou zelenou hlavou už si mě pamatuje a ten malej drzej kačer mi zrovna sežral uvařené kroupy.“
Prostě, rybářská evoluce.
