Článek
Firma v závěru 90. let zpřístupnila své archivy historikům, aby svou roli plně zdokumentovala. Archivy odhalily že vedení Allianz bylo těsně propojené s nacistickým režimem a SS.
Například Kurt Schmitt, dlouholetý šéf Allianz (1921–1933), byl podporovatelem nacistů. V roce 1933 byl Adolfem Hitlerem jmenován říšským ministrem hospodářství. Později se stal čestným členem SS v hodnosti SS-Brigadeführer.
Eduard Hilgard, člen představenstva Allianz, působil zase jako šéf oborového svazu pojišťoven (Reichsgruppe Versicherungen) a přímo vyjednával s nacistickými úřady.
Během 30. let byla z Allianz systematicky propuštěna většina židovských pracovníků a manažerů. Po pogromu z 9. na 10. listopadu 1938 (Křišťálová noc) měly pojišťovny vyplácet škody na poničených židovských obchodech a synagogách. Nacistický režim však rozhodl, že židovští majitelé odškodnění nedostanou a peníze byly zabaveny přímo ve prospěch státní pokladny. Když byli Židé deportováni do koncentračních táborů nebo nuceni k emigraci, jejich pojistky a úspory byly zabaveny německým státem s přímou součinností pojišťovacího sektoru.
Allianz během války poskytovala majetkové a požární pojištění pro budovy a infrastrukturu patřící jednotkám SS. To zahrnovalo mimo jiné i objektové pojištění budov v areálech koncentračních a vyhlazovacích táborů (např. Dachau, Osvětim).
Po roce 1945 prošlo vedení skupiny denacifikací. Koncem 90. let se Allianz postavila ke své minulosti čelem: v roce 1999 se stala zakládajícím členem a sponzorem německé nadace „Paměť, odpovědnost a budoucnost“, přes kterou byly vypláceny miliardy marek přeživším nuceně nasazeným a obětem holokaustu.
Zapojila se také do mezinárodních vyrovnání ohledně nevyplacených pojistných událostí obětí holokaustu a nechala knižně vydat kompletní nezávislou historickou studii o svém působení v letech 1933–1945 (Allianz and the German Insurance Business, 1933–1945).
Otevření archivů, vydání nezávislé historické studie a miliardové příspěvky do fondů pro oběti holokaustu sice udělaly z Allianz vzor pro korporátní sebereflexi, stíny minulosti tím však plně nezmizely. Gestu smíření totiž předcházela desetiletí mlčení a k razantním krokům se vedení firmy odhodlalo až na sklonku tisíciletí pod hrozbou masivních žalob ze strany amerických právníků a investorů.
Zůstává tak hořká pachuť a otázka: Podrobila by se Allianz vlastní historii takto otevřeně i bez tlaku mezinárodních žalob a amerických soudů, nebo šlo jen o dobře promyšlenou cenu za spásu globální reputace?
Dlužno dodat, že v Německu působily i další firmy, které podporovaly nacisty. Mezi nimi byly i tak známé značky jako Shell, Daimler nebo BMW, které o své temné minulosti cudně mlčí. Najdou i ony dostatek odvahy k - tentokrát dobrovolné - sebereflexi?
Anketa
Zdroje:
https://archiv.hn.cz/c1-17178870-allianz-mame-dluh-z-kristalove-noci
