Článek
První telefony, které se ovládaly jen pomocí fyzických tlačítek, brzy nahradily mobily s dotykovým displejem, který umožnil psaní na virtuální klávesnici. Překotný vývoj algoritmů pro rozpoznávání řeči přinesl uživatelům další možnost: ovládat mobil pouze hlasem. Vždy mne udivovalo (a stále udivuje), jak se tato oblast neustále zdokonaluje. Dříve se muselo do mobilu mluvit zřetelně a nahlas. Dnes můžete mumlat do telefonu pomalu bez zubů, a stejně vám bude rozumět. Nepochybně za tím stojí využívání umělé inteligence.
I zápis tohoto textu proběhl bez použití klávesnice. Tu nepoužívám dlouho; veškerou komunikaci na sociálních sítích vedu přes ikonku mikrofonu, tedy pokud nemusím vkládat fotografie nebo videa. Stejně tak při hledání na internetu používám jen mikrofon. Je to pohodlnější, výrazně rychlejší, a nepotřebujete „druhé“ oči, když večer venčíte pejsky.
Občas mne napadne, co se s tou naší slovní komunikací, která spadne kamsi do hlubin kyberprostoru, asi dělá? Třeba, jestli ji někdo někam neukládá? A pokud ukládá, tak s jakým cílem? Určitě je to důležitý a zajímavý zdroj informací o člověku, jeho zájmech a sociálních vazbách. Taková data mají cenu zlata. Mohou být například využívána, a to je ještě ta lepší varianta, na předkládání „cílené“ reklamy.
Možná jste si povšimli, že instalace některých programů vyžaduje povolení k udělení přístupových oprávnění k fotografiím a videím v mobilu, k možnosti využívat fotoaparát, načítat kontakty, a tak podobně. Jedním z těchto oprávnění je povolení k používání mikrofonu. Konečně se dostávám k tomu, o čem bych vám chtěl napsat.
Nedávno jsem s manželkou koupil maringotku k rekreačnímu užívání. Potřebovali jsme ji dovybavit přenosným chemickým WC. Nikdy jsme do té doby o takovém WC doma nemluvili, ani kdykoliv předtím jsme o něm nehledali informace na internetu. Sliním prst a přísahám, že mluvím pravdu.
Když naše debata skončila, zhruba za hodinu jsem zapnul počítač v místnosti, ve které jsme hovořili. Jaké bylo naše překvapení, když hned první reklama, která na nás vyskočila z monitoru, se týkala nabídky přenosných chemických WC!
Tato „podivnost“ se nám pak stala ještě několikrát. Oba si říkáme, že to nemůže být náhoda. A tak si klademe vtíravou otázku: mohou nás všechny ty chytré (SMART) věcičky, které nás obklopují, odposlouchávat? Nebo jde o náhody?
Zažili jste někdy něco podobného? Pokud ano, vítejte ve světě, ve kterém dostal Orwellův bezejmenný Velký bratr po čtyřiceti letech konečně jméno a příjmení!
A jeho jméno? Dovolte mu, aby se vám mohl sám představit. Nuže, předávám mu slovo.
„Zdravím vás, přátelé. Jsem váš sluha a zlý pán,“ Android IOS
