Článek
Až později, když jsem se ocitl ve stejné situaci, došlo k mému náhlému prozření.
To bylo tehdy tak: již během noci před tímto významným dnem měla manželka tušení, že se náš maličký chce brzy podívat na svět. K ránu se předporodní bolesti vystupňovaly natolik, že mne požádala o zavolání sanitky.
Vyskočil jsem z postele jako raněný jelen a po doskoku na zem neomylně šlápl nohou do nočníku naší malé dcerky. Po suché patě jsem dohopsal z ložnice k telefonu v obýváku a pokoušel se co nejrychleji vytočit číslo, které mi dala manželka na papírku. To se mi podařilo až na desátý pokus, protože prvních devět ukončil zalomený ukazováček na špatné pozici rotační číselnice.
Na druhé straně se konečně ozval hlas: copak si přejete? Má se mi narodit syn, vyhrknu ze sebe to první, co mne v tu chvíli napadlo. Současně mne udivil stoický klid oné osoby, která evidentně nechápala vážnost situace.
No dobře, povídá kliďas, a povíte mi, jak jste se s manželkou dohodli?
No přeci tak, že manželka pojede sanitkou do porodnice a já zůstanu doma!
Až za několik desítek minut, kdy na mně konečně vyschl smrtelný pot a horečnaté rozechvění opustilo tělo, mi došlo, že jsem byl dotazován na název porodnice.
Možná si teď říkáte že vám by se to určitě nestalo. Jasně, zvládnout porod je přece hračka. Stačí jen zachovat klid a rozvahu!
Máte nějakou podobnou historku z tohoto pro vás jistě šťastného dne? Zkuste o svých zážitcích napsat pár slov do diskuze pod článkem.
