Článek
Obrovská nenávist postihla totiž nejen německy mluvící obyvatelstvo u nás (ze zhruba 3,5 milionu Němců žijících u nás před válkou, zůstalo po válce a násilném vyhnání jen 250 000 Němců), ale i domnělé či usvědčené české kolaboranty s nacistickým režimem.
Příběh Lídy Baarové (7.9.1914-27.10.2000), která si před válkou zadala s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem (29.10.1897-1.5.1945) je dostatečně známý, a proto nemá smysl ho zde podrobněji popisovat. Snad jen několik krátkých zmínek: románek to byl tak vážný, že hrozil rozpadem Goebbelsovy rodiny, a proto musel zasáhnout sám Fuhrer, a poslat Lídu tam, odkud přišla. Po válce Baarová řekla úřadům: „Zájem pana ministra o mne se však projevoval víc a víc různými pozváními, květinami k premiérám. Na všechny moje premiéry chodil, kruh se kolem mne stále více a více svíral. Bránila jsem se…, ale neubránila.“ V září 1945 byla vyšetřována a uvězněna za údajnou kolaboraci. Po 16 měsících vězení a výslechů byly všechny žaloby a obvinění postupně vyvráceny. Dopoledne na Štědrý den v roce 1946 byla Lída Baarová propuštěna.
Stejně tak dobře je známý i příběh našeho krále komiků Vlasty Buriana (9.4.1891-31.1.1962), který byl po válce neprávem nařčen z kolaborace, což poznamenalo jeho společenské postavení a filmovou kariéru. Údajně jen proto, že byl viděn někde „hajlovat“, ve své vile hostil nacistickou smetánkou a vyjadřoval loajalitu k Říši. (Nebyl by ale sám). Po válce byl 24. května 1945 zatčen a uvězněn do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl – jako prvorepubliková hvězda – vězni velmi ponižován. Po té byl na základě vykonstruovaných obvinění (především na základě pod trestem smrti vymámené výpovědi Lídy Baarové) odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. Po propuštění z vězení mu byl zabaven veškerý majetek (i jeho divadlo), a nesměl vystupovat. Musel pracovat v dolech a později pracoval na horských chatách v kuchyni, kde škrabal brambory. Občas mu bylo dovoleno, aby autem zajel pro rekreanty ROH. Zajímavé je, že jeho nejbližší herecký partner – doslova „dvorní nahrávač“ - Jaroslav Marvan se v té době vůbec nesnažil svého šéfa obhajovat, a zatímco Burian dělal nádeníka na horských chatách, sám si mohl zahrát v mnoha poválečných filmech. V roce 1994 byl Burian rehabilitován poté, co divadelní historik V. Just prosadil znovu projednání jeho případu.
Vlasta Burian a Jaroslav Marvan se po roce 1945 společně neobjevili už v žádném filmu. Proč, musí být jasné i čtenáři s minimální dávkou empatie.
Třetím, posledním a nejzávažnějším případem bezuzdné české nenávisti, je tragická smrt herce a režiséra Jana Svitáka (27.12.1895-10.5.1945) v prvních květnových dnech roku 1945. Během první světové války jako dvaceti tříletý přežil potopení bitevní lodi Wien dne 10. prosince 1917 u Terstu, která byla zasažena italským torpédem. Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana. V roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli. Během války se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty a fašisty. Existují svědectví, která však vypovídají o něčem jiném: naopak potvrzují, že Jan Sviták využíval svých styků s nacisty k pomoci jiným.
„Spousta lidí za Svitákem šla, když měli nějaký malér, že někoho blízkého z rodiny zavřeli, skutečností je, že se Svitákovi několikrát podařilo docílit, aby toho člověka pustili. To, že by byl kolaborant, to je nesmysl. Naopak,“ prohlašoval například před časem jeden z posledních žijících pamětníků, kameraman Jaromír Holpuch (1913).
Ať už to bylo jakkoliv, 9. 5. 1945 byl Jan Sviták odvlečen ze svého bytu příslušníky Revolučních gard, a druhý den po svém propuštění z Bartolomějské (propustili ho oblečeného jen ve spodním prádle) byl zlynčován běsnícím davem, ve kterém byli i jeho bývalí kolegové z filmového ústředí. Dav ho vláčel až ke kostelu sv. Martina, kde byl zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou z davu obviněn ze smrti Karla Hašlera. Tou herečkou a zpěvačkou měla být Ljuba Hermanová.
Tři tragické příběhy slavných lidí z československé filmové branže dokládají, že válka ovlivňuje lidské životy ještě řadu let po jejím ukončení. Mnohdy velmi, velmi nespravedlivě…
Zdroje:
