Článek
Prázdná huba totiž vůbec není o absenci slov, ale o absenci potravy, zejména sladkostí. Je to ten temný okamžik, kdy se jazyk v puse rozhlédne, nenajde ani drobek od sušenky a vyhlásí tělonárodní smutek.
Všichni asi znáte ten pocit - je úterý, tři hodiny odpoledne, v práci krize a vy dostanete chuť na něco malého. Prohledáte šuplík. Nic. Prohledáte kapsu u kabátu. V ní jen starý lístek na MHD a klíče od domu.
V tu chvíli nastupuje fáze holého neštěstí:
· 0. minuta: Lehká neuróza. Jazyk mapuje patro a marně vzpomíná na ranní koblihu.
· 5. minuta: Absolutní ztráta koncentrace. Místo tabulky v Excelu vidíte vizi větrníku s karamelovou šlehačkou.
· 15. minuta: Ztráta sociálních zábran. Jste ochotni sníst i tři roky starou čokoládovou figurku Mikuláše, která slouží na poličce jako dekorace.
Když je pusa prázdná, mozek nedostává palivo. A když mozek nedostává palivo, začne dělat špatná rozhodnutí. Prázdná huba stála za většinou historických katastrof. Napoleon u Waterloo? Jen neměl po ruce gumové medvídky. Panna Orleánská? Prostě jí došly hořické trubičky.
Slyšeli jste někdy, že naše pusa má semafor tří krizových stavů?
· Zelená (Pusa v ráji): Žvýkáte koláč, v záloze je tabulka čokolády. Svět je krásné místo, lidé jsou milí a život má smysl.
· Oranžová (Varování): Dojedli jste poslední bonbon. V puse zůstává jen vzpomínka. Začíná lehké panikaření a prohledávání tajných zásob.
· Červená (Holé neštěstí): Huba je prázdná. Šuplíky jsou prázdné. V dosahu pěti kilometrů není žádná cukrárna. Dochází k mentálnímu kolapsu.
Mít prázdnou hubu je volba, ne osud, a zkušený člověk se do takového rizika nikdy nevystavuje. A co z toho všeho plyne? Že „lepší je prázdná huba na střeše než líná huba v hrsti.“ Nebo tak nějak, řekl jsem něco špatně, předsedo?
Anketa: obejdete se bez sladkostí?
