Článek
Na začátku zbytečné smrti desítky nevinných lidí stála akce partyzánské skupiny JERMAK pod velením sovětského kapitána P. M. Volkova. Partyzánský oddíl totiž neměl z důvodné obavy perzekuce civilního obyvatelstva povolení k akcím v uzavřených osadách.
V posledních dubnových dnech zorganizovali partyzáni přepadení německého vojenského konvoje, který ustupoval před Rudou armádou. 28. dubna alkoholem notně posíleni partyzáni obsadili strategická místa v obci Vícov a místní obyvatele zahnali do sklepů jejich domů. V rámci operace zastřelili dvacet tři německých vojáků a zapálili dvě auta. Při přestřelce zahynulo i několik partyzánů, včetně jejich velitele Volkova. Pro Vícovské se stalo osudným, že přepadení německé kolony přežil její velitel.
Příští den byl Vícov (u Plumlova) hermeticky obklíčen a několik místních mužů (majitelů domů, ze kterých se střílelo) bylo Němci odvedeno k výslechu. Celý měsíc nikdo nevěděl kam byli odvezeni, jejich osud se podařilo vypátrat, až když místní učitel z nedaleké obce Suchý našel pod stupínkem školy vzkazy osobně psané oběťmi této tragédie. „Jsou tři hodiny ráno, pozdravuji vás a loučím se! Hledejte nás, budeme nedaleko!“ napsal Bruno Růžička (na fotografii dole druhý zleva) těsně před popravou. Po nelidském mučení, které obnášelo trhání nehtů zaživa a vypíchání očí, byli všichni zajatí popraveni bez soudu v místní škole obce Suchý. Nedaleko obce Vícov ale jejich těla nalezena nebyla, ta byla po válce objevena ve dvou šachtách na poli u Suchého, asi 20 km daleko.
14. května 1945 se ve Vícově konal pohřeb za účasti tisíců lidí. Každoročně si lidé z Vícova i obce Suchý připomínají tuto tragédii a společně si ji jdou připomenout k památníku ve Vícově.

Desítka vícovských obětí německého teroru
Fotografie všech vícovských obětí. Pomník umučených vícovských občanů stojí v obci Suchý.
S německým terorem na českém civilním obyvatelstvu jsou nejvíce spojovány obce Lidice a Ležáky, které byly vypáleny ve spojenosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora. Jenže ke konci války se odehrávaly na mnoha místech naší republiky desítky dalších tragédií, o kterých naše veřejnost příliš neví. Událost ve Vícově je jednou z mnoha. O té další, která se udála v moravském Javoříčku (leží nedaleko Moravské Třebové), si povíme příště. Je o to tragičtější, že se stala v prvních květnových dnech roku 1945, pár dní před osvobozením naší země. Bohužel, i na jejím počátku stála tatáž partyzánská skupina JERMAK.
Lze se po těchto tragédiích potom divit výbuchu nenávisti českých obyvatel vůči všemu německému? Například odsuzovat divoký odsun brněnských Němců, jakkoliv jde jistě o vítězství předsudečné nenávisti vůči skupině obyvatel nad obyčejným lidstvím?
Budova školy stále stojí, ale dnes je využívána jako mateřská škola.
Umučení byli nevinni a statečně snášeli svůj osud. Proto památka na ně bude stále živá.
Anketa
Zdroje:
Video (YouTube.com) https://www.youtube.com/watch?v=0VPkpvCld_k
odkaz na vzpomínky pamětníků v textu
https://www.libina.cz/assets/File.ashx?id_org=8283&id_dokumenty=5324
původně napsáno pro web mojebrno.jecool.net