Článek
Německé komunity v Brně bývaly tradičně početné, a téměř všechna význačná a vlivná místa v Brně byla obsazována Němci. Brno tak bylo po celá staletí vnímáno podobně jako Jihlava, Havlíčkův (Německý) Brod, Znojmo a nebo Pohořelice, co by německé město. Němci zde žili až do jejich násilného odsunu po druhé světové válce, který víceméně proběhl za tichého souhlasu vítězných mocností. Ale opusťme tuto - pro mnohé - velmi trpkou kapitolu, a vydejme se proti proudu času o téměř osmdesát let zpět do druhé poloviny 19. století.
Již za Rakousko-Uherska usilovaly německé kruhy o stavbu svého důstojného kulturního stánku. Se sbírkami na Německý dům se začalo v roce 1872, ale postaven byl až v roce 1891 podle projektu H. Endeho, W. Bockmana a G. Wanderleye, jako protějšek českého Besedního domu. Snahou Wanniecka bylo soustředit hodnotnou německou kulturu do důstojného prostředí a učinit ji přístupnou každému, i neněmeckému zájemci. Bohužel na konci 19. století docházelo v Brně k vypjatým nacionalistickým střetům a původní kulturní zaměření Německého domu později zcela překryla nacionalistická a poté i nacistická ideologie.
Německý dům v Brně
Německý dům se tím pádem stal v Brně určitým symbolem zla, který bylo nutné po druhé světové válce odstranit. Letos je tomu už osmdesát let.
Ze vzpomínek pamětníka pana Janyše: „Až odpoledne 27. dubna (1945) jsme se odvážili vyjít ze sklepa. Všude plno rozbitého skla, střepin, nábojnic, na ulici plno kráterů od pum, granátů, min, několik poškozených domů a úplně rozbitých těch, v nichž byla umístěna kulometná hnízda obránců. 30. dubna jsem našel odvahu podívat se do města. Všude se pilně pracovalo, lidé odklízeli stopy nedávných bojů. A symbol nacismu v Brně - tzv. Německý dům (na dnešním Moravském náměstí uprostřed parku byl zcela zničen a holé zdi svědčily o urputném odporu hitlerovců). A před troskami na volném prostranství jsem spatřil několik prostých hrobů těch, kteří přišli zdaleka, aby nás vyrvali ze spárů „nositelů tisíciletého pořádku“. Svobodně jsme všichni vydechli. Kdo neprožil tyto dny před šedesáti lety, těžko pochopí tu radost z toho, že skončilo houkání sirén před dalším náletem, strach o život, o střechu nad hlavou, o osudy blízkých.“
A ještě jedna vzpomínka, tentokrát od Vojtěcha Jestřába, z jeho knihy Hmatat až k nahotě: „Dravý dech znovuzrození se ovšem tak jako vždycky v dějinách vybíjel různě a v celé šíři shakespearovské škály dobra a zla. Jestliže bylo nakonec docela příjemné vidět, jak desítky německých mužů s páskami na rukávech pokorně a bez odporu bourají a odklízejí zbytky rozstříleného Německého domu, nebyl mnohdy radostný pohled na způsoby, jimiž se s těmito civilními zajatci zacházelo. Ale ještě mnohem neradostnější byl pro politicky i lidsky citlivější obyvatele Brna, k nimž – aby nebyla mýlka – patřila určitě i nemalá část právě se navrátivších politických vězňů, pohled na výjevy divokého odsunu brněnských Němců v poslední den května 1945.
Na 20 000 jich bylo.
Celá ta záležitost nese dodnes cejch něčeho na první pohled odpuzujícího, čemu je lépe se vyhnout. Ale vyhnout se jí nemůžeme, nemáme na to právo: patří k dějinám města Brna a vypovídá o části jeho duše. Rutinní názor, že si všechno spískali brněnští Němci sami, že divoký odsun jde jaksi „na jejich hlavu“ jako Kristova krev na hlavu Židů, nemůže obstát. Vinen je vždycky adresný člověk, který koná – příslušnost k témuž národnímu celku nemůže být sama o sobě vinou. Dokud budou lidé pořádat odvetné represálie na spoluobčany pogromistů či zločinců, a nikoliv na pogromisty a zločince samotné, budou neodvolatelně vězet v železném kruhu barbarství. Na brutalitu lžipráva nelze odpovídat lžiprávem, nýbrž něčím zcela opačným, to jest řádným trestním postihem a soudem.“
V roce 1995 byl na nádvoří Augustiniánského opatství na Mendlově náměstí (na Starém Brně) postaven domovským spolkem Brňanů BRUNA památník brněnským Němcům, kteří byli odsunuti v květnu roku 1945 nikoliv na základě tzv. „Benešových dekretů“, ale tzv."odsunem divokým", který později dostal označení „brněnský pochod smrti“.
památník na Mendlově náměstí v Brně
památník brněnským Němcům
Na desce památníku je vyryt tento text: „30. května 1945 museli Němci z Brna a okolí opustit svou domovinu. Kéž v budoucnosti všichni lidé v Evropě mohou žít v míru a s úctou k lidským právům. Zřízeno domovským spolkem brňanů BRUNA v květnu 1995“
Trasa brněnského pochodu smrti
Pohraniční oblast Sudetsko existovala od dávných dob ve středověku až do odsunu po roce 1945 a typické pro tuto část naší republiky byla hojná německá populace. Ta zde žila relativně poklidně stovky let až do roku 1918. Pojem Sudety se jako celá pohraniční oblast Českých zemí začal označovat až ve dvacátém století.
Sudety
Anketa
Zdroje:
Fotogalerie
Původně napsáno pro web mojebrno.jecool.net
