Článek
Organizace fungovala mezi lety 1970 a 1989 a byla určena pro mladé lidi ve věku 15 až 35 let; mladší děti spadaly pod Pionýr. Hlavním účelem SSM bylo organizovat volný čas, sport a kulturu. Skutečným cílem však byla výchova mládeže tak, aby režim podporovala, udržovala nebo aspoň k němu byla loajální. Vstup do SSM byl sice formálně dobrovolný, ale pokud chtěl člověk studovat na střední či vysoké škole nebo získat dobré zaměstnání, nezbylo, než si podat přihlášku a získat legitimaci.
průkaz člena SSM
Na konci 80. let měl svaz přes milion mladých lidí. Organizace zanikla krátce po sametové revoluci v prosinci 1989.
V osmdesátých letech se do čela SSM dostaly tři významné postavy: šlo o Vasila Mohoritu, Martina Ulčáka a Janu Bobošíkovou. Zatímco Ulčák a Mohorita patřili k nejvyššímu vedení této organizace, Jana Bobošíková působila v tehdejším Ústředním výboru SSM. Všichni se vzájemně dobře znali, a kontakty z této éry pak výrazně ovlivnily jejich profesní dráhy i po sametové revoluci v roce 1989.
Vasil Mohorita byl v 80. létech nejvýše postaveným z této trojice. Byl předsedou Ústředního výboru SSM a během sametové revoluce v listopadu 1989 hrál klíčovou roli v zákulisních vyjednáváních mezi upadající KSČ a Občanským fórem. Po roce 1989 ještě krátce působil ve vysoké politice jako místopředseda KSČ a poslanec. V průběhu 90. let z politiky odešel a pokoušel se podnikat, ale v byznysu mu to moc nešlo. Později se stáhl z veřejného i podnikatelského života. Prošel si obdobím, kdy žil v zahraničí a živil se manuální prací, například jako umývač nádobí a uklízeč. Na penzi se vrátil do České republiky. Dnes 73letý bývalý svazácký prominent žije v ústraní a občas píše osobní blog věnovaný historii a politice.
Do členského průkazu se vylepovaly známky
Martin Ulčák byl chráněncem Vasila Mohority a jeho nástupcem. V prosinci 1989 byl zvolen posledním předsedou SSM. Na rozdíl od Mohority se po revoluci vůbec nepokoušel o politickou kariéru, ale kontakty z mládežnické organizace okamžitě přetavil v mimořádně úspěšný byznys. Na začátku 90. let založil se svými spolužáky firmu Geco, ze které vybudoval největšího prodejce tabákových výrobků a provozovatele sítě trafik v ČR. Později vlastnil investiční společnost E-Invest, stal se miliardářem a jedním z nejvlivnějších zákulisních hráčů a lobbistů v českém průmyslu a energetice. Martin Ulčák v dubnu 2020 zemřel ve věku 56 let po těžké nemoci.
Jana Bobošíková vystudovala Vysokou školu ekonomickou (stejně jako Ulčák) a před rokem 1989 byla aktivní svazačkou. Proslulé je například video z archivu ČT, na kterém ve svazácké modré košili předává kytici komunistickému prezidentovi Gustávu Husákovi. Po roce 1989 se proslavila nejprve jako ambiciózní televizní novinářka (především v České televizi a TV Nova). Během takzvané „televizní krize“ (na přelomu let 2000 a 2001 ) se dokonce nakrátko stala ředitelkou zpravodajství ČT. Následně vstoupila do politiky , a v letech 2004 až 2009 byla europoslankyní. Později proslula jako „věčná kandidátka“, jelikož opakovaně kandidovala na prezidentku ČR, do Senátu, Poslanecké sněmovny i na primátorku Prahy pod hlavičkami různých subjektů (Suverenita, Hlavu vzhůru, Volný blok). Většinou neúspěšně. Dnes nadále kombinuje mediální a politickou činnost. V politice zůstává aktivní, například ve sněmovních volbách na podzim 2025 vedla kandidátku levicového hnutí Stačilo! ve Středočeském kraji. Hnutí se však těsně nedostalo do parlamentu. Stejně jako Vasil Mohorita, dnes 62letá Jana Bobošíková rovněž bloguje.
Osud každého z těchto tří lidí byl jiný: první skončil u dřezu se špinavým nádobím, druhý se stal miliardářem, ale majetku si neužil, a třetí se neustále a neúnavně pokouší dostat na politické výsluní. Prostě platí, že „Osud pracuje záhadnými způsoby.“
Anketa: Pokud jste byli v SSM, vzpomínáte na své členství rádi?
Anketa
Zdroje:
