Článek
Jenže opak byl pravdou - oba se znesvářili tak, že už spolu málem nikdy nepromluvili ani slovo. Podle režisérových slov za ukončením vzájemné spolupráce byl zrušený rozhovor pro německá média.
Jak k tomu došlo: německý vydavatel po letech projevil zájem o velkou reportáž a rozhovor k filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), ve kterém Šafránková hrála vodnici Janu. Na domluvené setkání na pražské Kampě dorazili novináři a fotografové z Berlína. Herecký kolega Jaromír Hanzlík kvůli tomuto termínu dokonce přiletěl na otočku ze Švýcarska, kde tehdy žil. Když bylo vše nachystané, Libuše Šafránková podle Vorlíčka telefonicky oznámila, že nedorazí, aniž by uvedla konkrétní důvod.
Václava Vorlíčka toto chování nesmírně zasáhlo, a veřejně ho označil za „hnusný podraz“. Situace ho mrzela o to víc, protože krátce předtím mluvil o Šafránkové v naprostých superlativech do televizního dokumentu, který točil její syn k jejím šedesátým narozeninám. „Obratem jsem naopak zavolal já jí a do telefonu jí řekl, že je to podraz a že tohle se nedělá. Měl jsem na ni neuvěřitelný dopal,“ vzpomínal později slavný režisér.
Rozkol mezi herečkou a režisérem nastal po natáčení „vodníků“
Vorlíček tehdy prohlásil, že s ní „definitivně končí a už ji nikdy nepozdraví“. Nedal na názory lidí z hereččina okolí, kteří Libušku bránili že je velmi stydlivá, plachá a mediální pozornost i přímý kontakt s novináři nevyhledává. Že ji obrovský zájem německého týmu mohl vylekat, a že pravděpodobně jen nechtěla veřejně ventilovat své vnitřní pocity.
Neshody mezi herečkou a režisérem se ale prý táhly už od natáčení Tří oříšků. Herečka v něm odmítla hrát některé scény kvůli chladu a zimě, což Vorlíčka rozčílilo. Přesto spolu ještě dělali třetí celovečerní film Princ a Večernice (1978); profesionalita obou umělců zvítězila nad vzájemnými rozepřemi. Filmový průmysl je byznys a oba chtěli odevzdat co nejlepší práci. Nicméně šla tehdy fáma, že během natáčení byla atmosféra natolik napjatá, že spolu režisér a hlavní herečka téměř nepromluvili slovo a Vorlíček jí dával pokyny přes asistenta režie nebo kameramana.
Anketa
Traduje se také, že Šafránková si postupem let vybudovala k „popelkovskému“ kultu určitou averzi, odmítala se účastnit vzpomínkových akcí a od publicity kolem svých starých rolí se spíše distancovala. Pravda byla ale taková, že jako úspěšná herečka byla pracovně velmi vytížená, a nemohla si dovolit cestovat například do Německa tak často, jak si to režisér Vorlíček a Pavel Trávníček přáli.
Později v životě na sebe oba vzpomínali s úctou a Václav Vorlíček do konce života opakoval, že Libuše Šafránková byla tou nejlepší Popelkou i Večernicí, jakou si mohl přát. Oba umělci už bohužel odešli do uměleckého nebe, režisér Vorlíček zemřel v roce 2019 a Libuška Šafránková o dva roky později.
Libuše Šafránková navždy zůstane v srdcích diváků jako ta nejkrásnější a nejoblíbenější pohádková Popelka.
Anketa
Zdroje:
