Článek
Šiřitelé těchto konspirací totiž přehlížejí klíčový fakt: ke geomagnetické reverzi došlo v historii naší planety už mnohokrát.
Geologové a paleomagnetici na základě výzkumu oceánského dna odhadují, že během 4,5 miliardy let existence Země se póly prohodily několikatisíckrát. Za posledních 170 milionů let máme doloženo přibližně 540 takových událostí a za posledních 5 milionů let k nim došlo nejméně dvacetkrát. Horniny na mořském dně totiž fungují jako přírodní magnetofon, který tyto změny spolehlivě zaznamenává.
Poslední plnohodnotné přepólování nastalo před 780 000 lety. Od té doby dochází pouze ke krátkodobým výkyvům - například před 41 000 lety se póly dočasně otočily, ale po několika stoletích se vrátily do původního stavu.
A kdy nastane další reverze? Vzhledem k tomu, že k ní historicky docházelo v průměru každých 200 000 až 300 000 let, máme podle statistik už dávno „zpoždění“. Zemské magnetické pole navíc za poslední tři tisíce let zesláblo o 30 %, což naznačuje, že by kritického minima mohlo dosáhnout v horizontu stovek až tisíce let.
Rozhodně se však nejedná o okamžitý skok, ale o pozvolný proces trvající celá tisíciletí. Planeta bude během této proměny vystavena silnějšímu kosmickému záření, které s sebou nese zvýšené riziko zdravotních komplikací. Fosilní záznamy ale jasně dokazují, že život na Zemi i lidé jako druh dokážou tuto změnu bez problémů přežít. Cimrman by k tomu výstižně poznamenal, že lidstvo vděčí za své přežití především faktu, že si o nebezpečích přepólování nemohlo přečíst nic na internetu.
Jenže nejde jen o člověka a další živé tvory - pak je tu ještě technika dole na Zemi i na její oběžné dráze. A právě zde leží těžiště budoucích problémů. Tím, že během geomagnetické reverze dojde k výraznému zeslabení (až o 90 %) a rozpadu magnetického pole Země na více nestabilních pólů, tak veškerá technologická zařízení budou vystavena zvýšenému množství kosmického a slunečního záření.
Geomagneticky indukované proudy budou pronikat do vysokonapěťových vedení na povrchu Země, kde budou přetěžovat nebo trvale poškozovat transformátory, což způsobí rozsáhlé a dlouhodobé výpadky elektřiny (tzv. blackouty).
Degradace ionosféry přinese výpadky a silné rušení vysokofrekvenčního rádiového spojení. Přesnost satelitních navigačních systémů (GPS, Galileo) výrazně klesne kvůli zpoždění a zkreslení signálu.
Vyšší radiační zátěž pro avioniku i posádky na dálkových i polárních letech bude vyžadovat odklánění tras a úpravu letových řádů.
A konečně jde o celou kosmickou infrastrukturu, o satelity a vesmírné stanice: zvýšený tok nabitých částic bude způsobovat zkraty elektroniky, poškozovat solární panely a dělat chyby v pamětích. Zahřívání a rozpínání horních vrstev atmosféry bude zvyšovat odpor prostředí, což bude brzdit satelity na nízké oběžné dráze a zkracovat jejich životnost.
Jedna věc je pozitivní: dnešního čtenáře z toho hlava bolet nebude.
Anketa
Zdroje:
