Článek
Ludvík Svoboda byl podruhé zvolen prezidentem v březnu 1973. Už tehdy měl po předchozí mozkové mrtvici vážné zdravotní problémy, dokonce takové, že při skládání slibu za něj museli text číst. Podle pamětí tehdejšího premiéra Lubomíra Štrougala Svoboda původně podruhé kandidovat vůbec nechtěl. K přijetí funkce ho tehdy přemluvil sám generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák – a to na přímý nátlak ze Sovětského svazu.
Svoboda byl u veřejnosti stále nesmírně populární a Kreml chtěl v době nastupující normalizace zachovat zdání stability. V dubnu 1974 však Svobodu postihla plicní embolie a následovala série dalších mozkových příhod. Prezident upadl na čas do kómatu a po probrání byl trvale upoután na lůžko. V této době sám nechal sepsat abdikační dopis. Jenže vedení KSČ v čele s Husákem ho odmítlo převzít a abdikaci schválit. Důvodem bylo to že uvnitř KSČ probíhal skrytý boj o moc a čekalo se na Husáka, až si postupně vybuduje pozici stejnou, jako měl Antonín Zápotocký nebo Klement Gottwald; tedy že i on bude vykonávat funkci současně šéfa strany i prezidenta.
Ludvík Svoboda a A. Dubček (vlevo)
Když se v roce 1974 stal Svoboda zcela neschopným úřad vykonávat, jeho pravomoci podle tehdejší ústavy dočasně převzala federální vláda pod vedením premiéra Štrougala. Tento provizorní stav trval neúnosně dlouho – celých 14 měsíců.
Dne 28. května 1975 přijalo Federální shromáždění ústavní zákon č. 50/1975 Sb., ve kterém bylo ustanovení že „Pokud prezident republiky nemůže po dobu delší než jeden rok vykonávat svůj úřad ze zdravotních důvodů, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta.“ („Lex Svoboda“).
Zákon byl uplatněn zpětně, což je v ústavním právu nemyslitelné, ale tehdejší režim to nijak netrápilo. Hned druhý den byl novým československým prezidentem zvolen Gustáv Husák, představitel tehdejšího „normalizačního procesu“.
Ludvík Svoboda tedy nebyl z funkce „vyhozen“ pro neposlušnost, ani netrval na svém setrvání. Byl ve stavu, kdy velmi často nevnímal, co se děje kolem něj.
Poslední čtyři roky svého života strávil Ludvík Svoboda v ústraní, upoután na lůžko a v trvalé lékařské péči. Život 83letého brigádního generála 1. československého armádního sboru, hrdiny bojů na Dukle, ministra obrany v letech 1945 až 1959, vyhasl 20. září 1979. Bezprostřední příčinou jeho smrti bylo celkové selhání organismu po sérii opakovaných mozkových příhod a následných komplikací.
Zdroje:
