Článek
Existují případy samovznícení, ale většina z nich je obtížně ověřitelná. Některé teorie naznačují, že by mohlo jít o kombinaci faktorů, jako jsou vysoké hladiny alkoholu, poruchy metabolismu nebo blízkost hořlavých materiálů. Vědci většinou tvrdí, že samovznícení je nepravděpodobné a že případy, které byly hlášeny, mají logická vysvětlení, jako je například zapálení z okolních zdrojů. Nejznámější případy samovznícení jsou fascinující a často obklopené tajemstvím. Oběti se poměrně různí, spontánní oheň však zachvacuje většinou starší ženy a muže mnohdy ve zhoršeném zdravotním stavu.
První známý případ samovznícení lidského těla (SHC - z anglického Spontaneous Human Combustion) byl zaznamenán v 18. století. Nejznámější případ pochází z roku 1763, kdy byl popsán incident s mužem jménem Michael Faraday, který byl nalezen spálený ve svém domě, přičemž okolí zůstalo téměř nepoškozené.
Další případy samovznícení (SHC) byly dokumentovány v průběhu 19. a 20. století. Pojďme se podívat na některé z nejznámějších případů, které vzbudily pozornost veřejnosti:
Případ Mary Reeser (1951), St. Petersburg, Florida, USA
Z těla Mary, které bylo nalezeno v jejím bytě, zbylo pouze torzo a noha. Zničena byla i židle, na které seděla. Okolí bylo silně poškozeno, ale nábytek zůstal téměř neporušený. Vyšetřování ukázalo, že na těle nebyly žádné známky vnějšího ohně. Reeserová brala prášky na spaní a byla také kuřačka. Její snacha prý uvedla: „Cigareta jí spadla do klína. Její tuk byl palivem, které ji udržovalo v plamenech. Podlaha byla cementová a židle byla sama. Kolem ní nebylo nic, co by mohlo hořet.“ Vyšetřování FBI možnost SHC ale vyloučilo.
Případ Dr. John Irvinga Bentley (1966), Pennsylvania, USA
Tělo doktora bylo nalezeno v jeho domě, přičemž zůstala pouze malá část jeho těla a noha. Ostatní části byly spáleny, ale stěny a nábytek zůstaly nedotčeny.
Případ Margaret Hoganové (1970). Dublin, Irsko
89letá vdova, která žila sama, byla nalezena v křesle téměř celá spálená, ale okolí bylo téměř nedotčené. Dvě chodidla a obě nohy od kolen dolů byly nepoškozené. Když soused předchozího dne opustil dům, hořel v roštu malý oheň z uhlí; nepodařilo se však najít žádnou souvislost mezi tímto požárem a požárem, při němž paní Hoganová zemřela. Vyšetřování, které se konalo 3. dubna 1970, konstatovalo smrt uhořením, přičemž příčina požáru byla uvedena jako „neznámá.“
Případ George Mott (1986), New York, USA
George byl nalezen ve svém bytě, kde jeho tělo bylo takřka úplně spáleno, ale okolní nábytek zůstal nedotčen. Tento případ vzbudil velký zájem a spekulace o samovznícení.
Případ Michaela Fahertyho (2010), hrabství Galway, Irsko
V prosinci 2010 byla smrt 76letého Michaela Fahertyho koronerem zaznamenána jako „samovznícení.“ Jeho tělo našli na troud shořelé v téměř netknutém obývacím pokoji. Kromě ohořelého stropu nad mrtvým a podlahy pod ním neneslo známky požáru nic. A i když v době, kdy Faherty umíral, hořelo v krbu, experti vyloučili, že by mohl nehodu nějak zapříčinit. Tenhle nález je pro takzvané samovznícení typický. Končetiny obětí dokonce bývají často také netknuté a hoří skutečně jen trup a hlava Lékař Ciaran McLoughlin učinil toto prohlášení při vyšetřování úmrtí: „Tento požár byl důkladně prošetřen a já jsem dospěl k závěru, že spadá do kategorie samovznícení člověka, pro které neexistuje žádné adekvátní vysvětlení.“ Dosud se nestalo, aby úřady takovou příčinu smrti oficiálně potvrdily. „Za 25 let své praxe jsem nic podobného ještě neviděl,“ řekl galwayský patolog Kieran McLoughin, který se zprávou nyní přišel. Zpočátku se přitom také on zdráhal uvěřit, že osaměle žijící důchodce začal jen tak hořet.
Lidská těla samovolně nehořela jen ve světě, ale i u nás.
K SHC došlo 14. listopadu 2000 u Tábora. Na podlaze u krbu našli v domku starší ženy hasiči jen hromádku popela a ohořelé linoleum. Dřevěné židle a oblečení na nich, peřiny, polštáře, to všechno zůstalo bez známek poškození. Jen noha stolu těsně vedle krbu byla lehce ožehnuta. Ohnisko požáru bylo někde v břišní oblasti – ovšem i lebka zesnulé shořela na popel. Z celého případu vyplývá, že došlo ke skutečně velmi neobvyklému případu uhoření člověka, kdy oheň těžce zdevastoval tkáně těla, přičemž minimálně poškodil okolí a netknul se ani některých (ostře ohraničených) partií těla (levá noha). Policie vyloučila cizí zavinění a případ dále nezkoumala.
Všechny tyto případy byly často předmětem debat a spekulací, protože většina z nich nemá jasné vědecké vysvětlení. Samovznícení člověka doposud proběhlo u 200 lidí. Záhadný fenomén má prý prosté vysvětlení. Pravděpodobně jde o takzvaný „efekt knotu“.
Zjednodušeně se dá říci, že jako zdroj paliva slouží ohni lidský tuk a deky či oblečení rychle převezmou roli knotu. „Realita je, že se lidé skutečně mohou vznítit, ale neexistuje absolutně žádný důkaz pro to, že se vznítí sami od sebe,“ vysvětlil patolog Roger Byard. „Můžete si to představit takhle: člověk je zabalený do deky, popíjí alkohol, vybryndá si trochu na břicho, pak mu do toho upadne cigareta a je vymalováno. Tuk hoří při velmi nízkých teplotách.“ Plameny pak spolehlivě zničí veškeré důkazy o příčině požáru.
Anketa
Zdroj:
