Článek
Mým prvním magnetofonem byl přístroj na velké kotoučové cívky B4. Tedy abych nelhal, byl mých rodičů, ale časem jsem ho znárodnil do svých pubertálních rukou. Bylo to v době, kdy v tehdejším Československu byl zahájen provoz první jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a naši hokejisté získali na domácím mistrovství světa v Praze titul mistrů světa po výhře nad Sovětským svazem. Prostě jak říkám, bylo to hodně dávno, i když občas mi přijde, jako by to bylo včera.
Anketa
V té době letěla éterem trojice megahitů, které nemohly chybět na magnetofonu žádného puberťáka: šlo o hit skupiny The Rubettes - Sugar Baby Love, Honey, Honey od skupiny ABBA a rockovou baladu Love Hurts od Nazareth… Když se člověku podařilo nahrát si na svoji magnetofonovou pásku některý z těchto hitů, měl z toho obrovskou radost, srovnatelnou snad jen s tím, jako kdyby se mu podařilo získat velmi cennou poštovní známku nebo unikátní odznáček.
Zahraniční písničky – myšleno ty západní – se sháněly těžko, jen po kamarádech, protože jedinou tuzemskou rozhlasovou stanicí, která vysílala pop hudbu, byla stanice Hvězda. Ta ale upřednostňovala českou hudební produkci před zahraniční, a pokud už odvysílala nějakou cizí písničku, většinou ji zpíval interpret z východního bloku, buď z východního Německa, Maďarska nebo Polska.
Byly jen dvě možnosti, jak se dostat k západní „prohnilé“ hudbě : skrz LP desky, které se v té době daly sehnat na burzách v Maďarsku, a nebo je nahrávat ze západních „štvavých“ vysílaček - Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Vzhledem k intenzivnímu rušení jejich signálu ale nahrávané písničky doprovázel pískot, brumlot a jiný šum, a to vše za sinusoidovitého kolísání intenzity zvuku. Ale jistě mi každý dnes už „-sátník“, který se jako dospívající tehdy těšil na desátou hodinu večerní až se z potichoučku puštěných přístrojů (aby soused práskač nevěděl) ozve hlas Ivana Medka ze stanice Hlas Ameriky“ (nebo Pavla Tigrida ze Svobodné Evropy), potvrdí, že tajně nahrávané nedokonalé písničky měly své kouzlo. Mnohem větší, než dnešní křišťálově čistý zvuk digitálních nahrávek. I když je pravda, že jsme v naší partě soutěžili mezi sebou v tom, komu se pořídí mít co nejlepší nahrávku, protože mnohé měly useknuté začátky a konce.
Kdo chtěl být tehdy cool, a měl na to, nosil přes rameno zavěšený přenosný magnetofon, který hlasitě vyřvával do ulice. Dalo se na něj balit holky stejně spolehlivě jako třeba hrou na kytaru.
Dnes se už písničky z rádií nenahrávají; dokonce se přestávají stahovat i z internetu. Lze si je totiž přehrávat online prostřednictvím různých digitálních služeb jako Spotify nebo Youtube. Jenže s tím, jak vzrostla jejich dostupnost, úplně vymizela radost pramenící z hudebních úlovků. Mladí ji neznají; naštěstí, ale i tak trochu k jejich smůle…
A jakých největších hudebních úlovků jste si cenili vy? Zkuste o nich napsat příspěvek do diskuze.
