Článek
Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 bylo jasné, že název Československá socialistická republika (ČSSR) musí jít pryč. Nikdo však nečekal, jak dramatický proces to bude. Celý konflikt odstartoval prezident Václav Havel, když na začátku roku 1990 navrhl Federálnímu shromáždění odstranit z názvu slovo „socialistická“. Jeho původní návrh zněl jednoduše: „Československá republika.“
Jenže v Bratislavě tento návrh narazil. Slovenská reprezentace upozornila, že takový název zcela ignoruje identitu Slováků a vrací zemi do dob předválečného centralismu, kdy se oficiálně prosazovala idea jednotného „československého národa“. Jednání se rychle zvrtla v sérii emotivních, někdy až absurdních střetů.
Slováci byli nespokojeni a požadovali, aby byl název rozdělen spojovníkem, který by jasně ukazoval, že stát se skládá ze dvou rovnocenných celků: Česko-slovensko. Jenže to se zase nelíbilo Čechům, kterým to připomínalo období těsně po Mnichovu, kdy se náš společný stát rozpadl.
Následoval druhý pokus. Federální parlament se pokusil situaci vyřešit kompromisem, který ale situaci jen vyhrotil, když schválil zákon, podle kterého měl stát dva oficiální názvy: v českém znění bez pomlčky: „Československá federativní republika“ a ve slovenském znění s pomlčkou: „Česko-slovenská federatívna republika“. To však na Slovensku vyvolalo silně negativní emoce a v Bratislavě propukly demonstrace tisíců lidí, kteří požadovali jasné a důsledné zviditelnění Slovenska.
Politici pak nakonec dospěli k řešení, když se shodli na názvu „Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR)“
I když se spor o jedno znaménko zdál tehdejšímu světu nepochopitelný, šlo o první otevřené znamení, že federace má vážný problém. „Pomlčková válka“ ukázala, že Češi byli slepí k potřebám slovenské emancipace a slovenské požadavky vnímala jako projev nacionalismu či nevděku. Naopak Slováci byla extrémně citliví na jakékoli náznaky pragocentrismu a přehlížení své svébytnosti.
Tento zdánlivě žabomyší spor psychologicky předznamenal rozpad společného státu, ke kterému došlo o dva roky později po jednáních Klaus – Mečiar v brněnské vile Tugendhat.
Anketa
Zdroje:
