Článek
Vzpomínám si, jak jsme s bratrem jezdívali o letních prázdninách k babičce a dědovi do Děčína. Děčín je velice krásné město, plné lesů a pískovcových skal, s nádhernou řekou ubíhající k nejníže položenému městu u nás – Hřensku. Ale o Děčíně někdy jindy.
Když jsme přijeli ke staršímu činžáku nedaleko děčínské Střelnice a vystoupali po žulových schodech do třetího patra k bytu naší babičky, už na chodbě byla cítit z bytu taková zvláštní vůně. Záměrně říkám vůně, protože dodnes ji mám spojenou se svým dětstvím.
Roky utíkaly, přibylo mi dalších třicet let, a stejný pocit jsem pak měl při návštěvách mé maminky. Byt voněl přesně tak, jak voněl byt mé babičky za mého dětství.
Takže na tom asi něco je. Starší lidé skutečně kolem sebe šíří specifickou vůni, nebo zápach, je jen na vás, jak to pojmenujete.
Specifickou vůní u starších lidí se dokonce zabývali vědci v Japonsku.
Pomineme-li u starších lidí problém inkontinence a to, že se jim věkem „ztrácí čich“, nebo vyložené špindíry, kteří se nebudou umývat z principu, pak prý podle japonských odborníků má na svědomí specifický zápach/vůni tzv. „molekula stáří“.
Jde o chemickou sloučeninu 2-nonenal, která je vedlejším produktem oxidativního rozkladu mastných kyselin a dalších látek, jejichž složky se následně uvolňují skrz kůži. Vše má na svědomí změna metabolismu u starších lidí.
Ale nejen těch vyloženě starších, vězte, že změna metabolismu začíná už přibližně kolem třiceti až čtyřiceti let, kdy se v těle nenápadně mění způsob odbourávání omega-7 nenasycených mastných kyselin na kůži!
Tak prosím, buďme k sobě všichni více tolerantní. Tomuto „problému“ se zřejmě nevyhne nikdo z nás, pokud se brzy nevymyslí nějaká „zázračná pilulka“.
Zdroje:
