Článek
Koryto náhonu šlo od dnešní Rybářské ulice přes Mendlovo náměstí směrem k ulici Pekařské, a pak mizelo kdesi v areálu nemocnice U Svaté Anny. No, a v tom středověkém náhonu, velkorysém to vodním dílu našich předků, měl údajně žít starobrněnský vodník.
Brňané mohli mužíčka v zeleném fraku s dlouhými šosy, ze kterých za sucha pořád kapala voda, spatřit několikrát týdně brzy ráno sedět na zábradlí dřevěné lávky vedoucí přes náhon. Odtud si zamyšleně prohlížel siluetu starobrněnského kláštera, která se mu zrcadlila na hladině náhonu. Po nějaké chvíli se pak vždy pomalu vydal ke stánkům místních trhovců. U nich si velice rád s trhovci povídal. Byl to totiž v jádru sdílný a upovídaný vodník.
Jednou se takhle ráno hnal kolem jejich stánků, a bylo na něm vidět, že má velice naspěch, ani na zábradlí lávky jako vždycky neusedl. Jedné ženské to nedalo a tak se ho zvědavě zeptala: panáčku, dnes si ode mne nic nekoupíte, a kampak to vlastně tak spěcháte, že kus řeči neprohodíte ? Vodník jen rychle mávl rukou, a že mu prý spadl do náhonu mistr pekařský, proslulý široko daleko pečením toho nejlepšího chleba, a proto musí spěchat, aby zachránil jeho duši. Kdo by pak Brňanům dodával tak úžasně voňavý chléb a křupavé rohlíčky, které i on tak rád jedl?
Bohužel, ač vodník běžel co stačil, nad mistrem pekařským se uzavřela voda. Na hladině po něm zůstaly jen dva pomalu plující bochníky. Je to divné, ale od té smutné události starobrněnského vodníka už nikdo nikdy nespatřil.
Na počest mistra pekařského byla pojmenována ulice vedoucí z Mendlova náměstí ke Starobrněnské městské bráně jako „Pekařská“.
Samotný náhon byl pak později zasypán a dnes po jeho bývalé trase vedou rušné ulice.
Znáte další brněnské pověsti? Tady si můžete přečíst o brněnském drakovi , anděli chtíčů , Birkovu kolu, křivé věžičce, nebo o kuriozním otevření prvního elektrifikovaného divadla v Evropě.
