Článek
Jako se o zámku v Lednici říká, že je „perlou Moravy“, o gotickém hradu Pernštejn nedaleko Nedvědice se zase tvrdí, že je nejromantičtějším gotickým hradem na Moravě. Proto je často vyhledáván filmaři, kteří zde natočili kolem dvou desítek českých pohádek, například Jak se budí princezny, Sedmero krkavců anebo Jak si nevzít princeznu. Výtečná je také postarší česká komedie s Miroslavem Horníčkem „Kam čert nemůže“.
Svou dnešní podobu získal Pernštejn víceméně už v první polovině 16. století, kdy jej dostavěli Pernštejnové, ve své době nejmocnější panský rod Českého království. Pernštejnové byli dokonce ještě bohatší, než známý rod „pánů z růže“ - Rožmberkové. Přínosem tohoto vlivného rodu byly politické a hospodářské úspěchy - rod se zasloužil o výstavbu mnoha měst a sídel, například renesančního zámku v Litomyšli. Také pardubická rybničná soustava jim vděčí za svůj rozvoj.
Pernštejn - pohled na hrad při vstupu do hradního areálu
Legenda popisuje, jak Pernštejnové získali do erbu černou zubří hlavu - kdysi dávno jakýsi uhlíř Vojtěch přistihl zubra, jak mu ujídá potravu. Chytil jej holýma rukama a přivedl na hrad, kde mu jednou ranou mečem uťal hlavu. Za to mu vrchnost darovala erb i lesy, v nichž později založil hrad Pernštejn.
erby nad vstupní branou Pernštejna
Nejvýznamnějším členem rodu byl Vilém II. (1435 - 1521), který veliký rodový majetek rozdělil mezi své syny. Vojtěch získal české statky (mezi nimi Pardubice, Litomyšl), Jan (zvaný "Bohatý") moravská panství s Pernštejnem, Vranovem nad Dyjí , Lipníkem nad Bečvou aj. Majetek pak připadl moravské větvi, ale časem se zmenšoval a rod se stále více zadlužoval. Rod vymřel po meči v roce 1631 v době tzv. „Třicetileté války“
pohled na hrad z hlavní přístupové cesty
Sňatkem a přikoupením přešel hrad spolu s panstvím v r. 1818 do vlastnictví rodu Mitrovských (v polovině 19. století patřili Mitrovští k moravské patriotické šlechtě) z Nemyšle, v jejichž vlastnictví zůstal až do r. 1945. Po druhé světové válce byl hrad Pernštejn na základě prezidentských Benešových dekretů Mitrovským zabaven a dodnes je v držení státu.
K hradu se váže několik poutavých pověstí a legend.
První pojednává o založení hradu: Je to už moc dávno, když stará dřevěná tvrz shořela a bylo třeba postavit hrad kamenný. Jako místo pro stavbu byl vybrán strmý vrch. Nahoru bylo potřeba vynést hromady kamení a při té těžké práci se mnoho poddaných zmrzačilo. V tomto shonu okolo stavby se tu zastavil cizinec. Chvíli se díval na příkrou skálu a potom povídá: „Obešel jsem kus světa, viděl jsem všelijaké divy, a proto nevěřím, že na této skále postavíte hrad.“ Tu ho slyšeli stavitelé a takto mu odpověděli: „Nestavíme hrad z tvé víry, ale z kamene.“ Tato slova pocestného velice urazila. Zahrozil svou holí, která ho na jeho cestách věrně doprovázela a zvolal: „Tuto suchou hůl vrazím do země, jestli se zazelená, uvěřím, že hrad postavíte.“ Udělal, jak řekl a zmizel. S rostoucí stavbou pučela a zelenala se i hůl. Byla kdysi ulomena z tisu a dělníci ji při své práci sledovali. Začali si sílícího tisu vážit, jako dobrého znamení, že se stavba podaří. A když hůl vyrostla v statný strom, byla i stavba u konce. Pán hradu jej nazval Pernštejnem a jeho rod se začal nazývat pány z Pernštejnu. Říká se, že život tisu byl nějak tajemně spojen s osudem hradu. Prý, když bude žít tis, bude i hrad stát. Jednou bouře ulomila špici stromu a v té samé době se zřítila klenba v hradní síni. Hradní páni se proto o tis starali a dali kolem něj postavit dřevěný plot.
pověstí opředený pernštejnský tis
Pernštejnský tis je nejstarším červeným tisem na Moravě a jedním z nejstarších stromů v České republice
Naposledy se na začátku dubna roku 2005 stromu ulomila větev a dne 15. dubna 2005 zachvátil část hradu rozsáhlý požár, který zničil hradní sýpku s cenným depozitářem.
požár v roce 2005 poničil depozitář hradu
Druhá pověst je o parádivé komorné Elišce a zrcadlu, do kterého když se někdo podívá, bude do roka škaredý: mladá dívka Eliška se neustále parádila, shlížela v zrcadle a zanedbávala své povinnosti. Když jednoho nedělního rána chyběla na mši, všiml si toho starý mnich a šel ji hledat. Objevil ji samozřejmě opět u zrcadla. Připomněl jí, že zmeškala začátek mše, ale služka se na něj hrubě obořila. To kněze rozzlobilo natolik, že dívku proklel. Od těch dob prý bloudí chodbami Pernštejna jako bílá paní. Zrcadlo, před kterým trávila parádivá Eliška tolik času, je od těch dob také prokleté. Která žena nebo dívka se do něj zadívá, do roka ztratí veškerou svou krásu. A tak se nelze divit, že mnohé návštěvnice, které procházejí okolo, raději sledují holou zeď na protější straně, než by pohlédly do zrcadla.
V jiné verzi této pověsti se tvrdí, že „bílá paní“ není žádná služebná, ale že je šlechtického původu - měla by jí být kdysi statečná dcera hradního pána Žibřida (potomka uhlíře Věnavy či jeho syna Vojtěcha). Když totiž pevnost obléhali moravští páni, rozhodl se ji vyčerpaný správce nakonec vydat bez boje. Odvážná dívka byla odhodlána plány otce zhatit, a tak ji zabil. Později se svého činu zhrozil a dal ji slavnostně pohřbít v kryptě hradní kaple. Pár dní po smutečním obřadu se chodbami začal procházet přízrak dívčí postavy. Nadobro prý zmizel až po smrti posledního potomka rodu Pernštejnů.
Pernštejn - hradní kaple
Svá tajemství skrývají i mohutné kamenné zdi Pernštejna. V jedné z nich je kupříkladu zazděn kámen s tajuplným nápisem. Kdo se ho prý rukou dotkne, do roka zemře. A nescházejí ani svědectví o různých výklencích, za nimiž se „zcela určitě“ ukrývá hradní poklad.
Co na hradu Pernštejn můžete vidět? Jednak už samotná skutečnost, že hrad byl ponechán přes 400 let v nezměněné podobě, je sama o sobě fascinující. Z vnitřku je to pak „uvítací sál“, vnitřní nevelké hradní nádvoří s pohledem na mechem obrostlou věž Barborku, přípravny jídla, pece a vzorky tehdejšího kuchyňského vybavení, pokoje a jídelny pro služebnictvo, hradní obrazárnu, panské ložnice, postele s nebesy, komody, křesla, „rytířský sál“ s nádhernou barokní výzdobou a freskami, jídelnu pro panstvo s velkými grafitovými kamny, ukázky střelných zbraní, výjevy z dob obléhání hradu, dětský pokoj rodu Mitrovských a mnoho, mnoho dalšího.
Hrad Pernštejn je zapsán v seznamu Národních kulturních památek ČR.
Odcházíme, ale brzy se zase vrátíme. Vznešený hrad Pernštejn stojí za to!
Anketa
Zdroje:
