Článek
Kolikrát ve svém životě člověk zažije revoluci ve smyslu změny státního politického zřízení? Když už, tak většinou jednou a takové okamžiky by se daly v posledních sto letech spočítat na prstech jedné ruky: jde o roky 1939, 1948 nebo 1989.
Právě při poslední změně režimu, po které byl relativně velmi rychle zrušen absolutní trest (“trest smrti”) umožnila amnestie V. Havla změnit odsouzenému dvojnásobnému vrahovi Zdeňku Vocáskovi trest smrti na doživotní odnětí svobody. Měl velké štěstí, protože jeho poprava měla být vykonána v prosinci 1989, ale přišel 17. listopad a s ním Sametová revoluce, která změnila postoj společnosti (?) k vykonávání absolutního trestu.
Odsouzený Vocásek žádá po 36ti letech o propuštění z vězení a prominutí zbytku trestu. Podle soudního znalce prý není Zdeněk Vocásek (dnes Navrátil) už nebezpečný. Tak si o něm povězme něco víc.
Pokusu o vraždu se dopustil když mu bylo 23 let. Dne 19. dubna 1984 se v Praze pokusil u svého bytu zabít čtyřmi silnými údery do hlavy staršího muže. Napadený muž si ale vražedný útok nepamatoval, a o půl roku později zemřel na rakovinu.
První dokonané vraždy se dopustil o tři roky později. Na Nový rok (1987) zavraždil údery kladiva a mnohačetnými bodnutími šroubovákem na Praze 2 nevidomého veksláka, se kterým se pohádal. Při rekonstrukci se chlubil tím, že mu šroubovák vrazil skrz oční jamku až do mozku.
O čtyři měsíce později se dopustil druhé vraždy, když 5. dubna 1987 ubodal nožem osmdesátiletého důchodce, se kterým odešel z hospody k němu domů, aby pokračovali v pití alkoholu.
Zdeněk Vocásek, kterému bylo naměřeno IQ 77 (mírné intelektuální postižení, lehká mentální retardace je v pásmu IQ 50 - 69) nebyl už ani v mládí žádné neviňátko, byl žákem zvláštní školy a v minulosti byl 4× soudně trestaný. Vězení ho, podle jeho slov, napravilo: stal se věřícím a po svém případném propuštění by rád pracoval v pečovatelském domě a staral se o seniory.
Jsem právem a našimi zákony jen o trochu více políbenější laik, a proto jsem si doposud myslel, že doživotní trest odnětí svobody je – soudě podle názvu – trestem „do konce života“. Že je to trest definitivní, který nelze změnit. Je překvapující, že doživotí by nemuselo být doživotním.
Pan Vocásek si nevážil života tří lidí, ale toho svého ano, když vydržel ve vězení několik desítek let, aniž by se pokusil svůj život ukončit. Jakým právem teď žádá pro sebe svobodu? A proč by práva odsouzeného několikanásobného vraha měla být větší, než práva jeho obětí?
Z jeho životního příběhu je sice zřejmé, že vraždy neplánoval, smrtící zbraně si předem nezaopatřoval, ale použil vždy předmět který se nacházel na místě činu, jednal v hádce, pod tlakem, ve stresu. Na jedné straně polehčující okolnosti, na straně druhé – co když se opět dostane s někým do hádky a výsledkem bude další vražda? Kdo potom za ni ponese odpovědnost?
Co říkáte? Kdybyste měli být soudci vy, byli byste pro zrušení trestu doživotního odnětí svobody u několikanásobného vraha Z. Vocáska?
Anketa
Zdroje:
