Článek
Tělo popraveného zločince Jeseniovi opatřil staroměstský kat Jan Mydlář a podle některých pramenů se prý na pitvu přišel i osobně podívat.
Chování měšťanů a širšího publika během pěti dnů Jeseniovy pitvy v červnu 1600 se neslo ve znamení obrovské zvědavosti, senzacechtivosti, ale i hlubokého pohoršení a odporu. V 17. století byla veřejná pitva koncipována jako „anatomické divadlo“. Vstupné nebylo nejlevnější, přesto se v Rečkově koleji tísnily stovky až tisíce zvědavých diváků, kteří mrtvé tělo a lidské vnitřnosti nikdy tak zblízka neviděli.
U značné části běžného obyvatelstva ale tato událost vyvolala odpor. Pitvání lidského těla bylo mnohými vnímáno jako znesvěcení mrtvého, hřích proti Bohu a porušení křesťanské úcty k zesnulým. Řada laiků i městských kronikářů viděla v Jeseniovi bezbožného člověka nebo jakéhosi „pitevního monstrózního kuchaře“.
Například známý boleslavský kronikář Jiří Kezelius Bydžovský ho po události popsal jako člověka, který „čtvrtil lidi“.
Jan Jesenius
Na rozdíl od laické veřejnosti sledovala pitvu protestantská elita, šlechta (např. kancléř Lobkovic) a učenci s nadšením. Vnímali ji jako vědecký svátek, krok k evropské vzdělanosti a pokus o obnovu zaostávajícího pražského lékařského studia.
Jelikož byl červen a tělo oběšence nebylo nijak konzervováno, s přibývajícími dny se prostorem šířil stále silnější zápach. Diváci tak museli vykazovat poměrně silný žaludek, pokud chtěli vydržet až do posledního dne, kdy Jesenius pitval hlavu a končetiny.
O 21 let později, přesně 21. června 1621, kat Mydlář popravoval na Staroměstském náměstí 27 českých pánů. Mezi nimi byl i Jan Jesenius, kterému před stětím mečem nejprve vyřízl jazyk.
Poprava 21 českých pánů - „Staroměstská exekuce“
Proč Jan Jesenius (Ján Jesenský) skončil na popravišti? Bylo to kvůli jeho aktivní roli v českém stavovském povstání proti Habsburkům. Jesenius se profiloval jako ostrý kritik Habsburků. Byl součástí tzv. „stavovské vlády“ a podporovatel „zimního krále“ Fridricha Falckého. A co nejhůř, sepsal politický spis ve kterém obhajoval teorii, že poddaní a stavové mají právo svrhnout panovníka (tyrana), pokud nejedná v jejich zájmu. Pro císaře Ferdinanda II. byl proto duchovním a teoretickým architektem vzpoury.
Císařský soud jej obvinil z urážky majestátu a vlastizrady. A protože protihabsburské myšlenky šířil mluveným i psaným slovem, vyměřil mu soud výjimečně krutý trest – před popravou stětím vyříznout z jeho úst jazyk.
Anketa
Zdroje:
Viz odkazy v textu
