Článek
Heleďte, já v tom mám jasno, nejsem žádnej slepejš. A ta dvě uvozující slůvka „můj vzor“ pro mne nejsou žádným vysvětlením nebo pro zpěváka Šebka nějakou polehčující okolností.
Zdá se mi, že Kristiánovi Šebkovi s léty narostl pomyslný pěvecký hřebínek a prostě se rozhodl stát se Karlem Gottem. Co, Karlem… to by mu bylo málo, přímo „Božským Karlem!“
Navíc umístit hned vedle tohoto legendárního spojení dvou slov svou fotografii, to už nesvědčí jen o nebetyčném sebevědomí, ale o 100% míře sebeidentifikace s Mistrem. Nebo o 100% koncentraci drzosti. Můžete si vybrat.
Rozumím tomu, že se některým lidem může jeho zpěv líbit. Skutečně tak trochu barvou a rozsahem hlasů připomíná úžasný tenor Karla Gotta. A sentiment je prostě sentiment.
Aby bylo ale jasno: nevadí mi, když se zpěvák nebo skupina snaží zpívat (oblékat a pohybovat) jako uctívaný vzor, pokud v názvu uvede označení „revival“. Člověk se baví tím, do jaké míry se kopii podaří přiblížit se originálu. Jenže Kristian Šebek vytrvale odmítá nechat se označovat jako nějaká pouhá kopie Karla Gotta. Nejsem žádný plagiátor!, rozčiluje se pokaždé, když ho někteří novináři nařknou z imitace.
Jedno je ale jisté: kdokoliv, kdo spatří plakát s velkým nápisem „Božský Karel“, musí si nutně myslet, že Karel Gott vstal z mrtvých. Zázraky se stávají, ale doposud za 2 000 let se stal pouze jediný případ, kdy se to někomu povedlo.
Nikdo mne nepřesvědčí, že by se Kristián Šebek nedopouštěl jistého přiživování se na jménu Karla Gotta. A děsně mne to, jako fandu Karla Gotta, štve. Kdyby ne, nikdy bych tento článek nenapsal.
Zkuste mi, pokud možno slušně, vyvrátit, že nemám pravdu.
