Článek
Předem upozorňuji, že mé vědomí nebylo ničím ovlivněno, žádnou drogou, vlastně ani žádnými událostmi během dne. Během jedné noci se mi ve snu zdály tři příběhy, při kterých jsem přišel o život.
První se odehrával někde u moře, kde se na pobřeží provozoval sport paragliding. Od moře vál mírný vítr a byl krásný slunečný den. Měl jsem na sobě postroj, rozběhl jsem se, když náhle od moře zavál velmi silný vítr. Ten mne okamžitě vznesl do obrovské výšky, ale pak se událo cosi, následkem čehož mé křídlo padáku splasklo, a následoval nekontrolovaný pád. Následující výjev byl děsivý (slabší povahy přestaňte číst). Ve větvích stromu se na postroji houpala má horní polovina těla hlavou dolů, a nohy a střeva ležely v kaluži krve pod stromem. Díval jsem se sám na sebe, na tu svou podivnou konečnost, a necítil jsem při tom naprosto nic.
Následoval střih a po něm další sen. V něm jsem se ocitl u ohrady hřbitova v Sokolnicích u Brna. Všude zněly výstřely děl a rány z pušek, vzduchem létala směsice řečí, kterým jsem nerozuměl. Evidentně šlo o bitvu u Slavkova v roce 1805. Pach střelného prachu a hřmot blížících se vojsk nepřítele neustále zesiloval a ve svém nose jsem cítil pach pulzující krve a blízkost smrti. Tušil jsem, že je pro mne situace kritická, že útočníci obejdou zdi hřbitova z obou stran, a dostanu se tak do dvojí palby. Trvalo to jen pár vteřin, kdy se zpoza rohu vynořila postava s neznámou tváří, která jediným výstřelem zasáhla mé břicho. Cítil jsem v něm podivné, ne nepříjemné, šimrání a mezi prsty mi protékala krev. Před výstřelem jsem cítil strach, po něm už ne, jen nepopsatelný klid …
Můj otec nám vždy vykládal, že naši předci přišli na Moravu za dob Napoleonských válek, pokud by to byla pravda, byl jsem jednou z obětí této hrůzné bitvy, při které přišlo o život lidí a koní.
A do třetice: byl to sen, ve kterém jsem jako malý kluk „hledal v zemi poklad“ u zdi našeho domu. Po pár kopnutích kramlí do země jsem objevil kámen připomínající hlavu jeptišky. Kopal jsem dál a objevil jsem její celé tělo, oblečené do bílého časem rozpadlého oblečení. Bylo mrtvé, nemluvilo, přesto jsem ale cítil, že mi něco sdělovalo. Vzpomněl jsem si. Když jsem byl hodně malý, zdálo se mi, že mne kvůli něčemu honila policie. Dvojice policajtů se psem mne dostihla unaveného v sadu kvetoucích třešní. Seděl jsem odevzdaně zády opřen o kmen stromu, když jeden z polišů se na mne podíval, a řekl: hele, necháme ho bejt, stejně umírá na rakovinu…
Dnes si vysvětluji tyto děsivé sny tím, že se mi zdály v chatě, která byla blízko vodní hladiny údolní nádrže Vranov. Přítomnost vody mohla působit nějakou silou na centrální nervovou soustavu, co já vím, Ale co když se jednalo o mé zážitky z minulých životů? Jedno je jisté: víme, že nic nevíme, a ani se nikdy nedozvíme. Leda po smrti. A možná ani potom ne. A tak opět anketa, ne jedna, ale rovnou dvě:
Anketa
Anketa
Zdroje:
k sepsání tohoto článku mne inicioval příběh malé Jiřinky
