Článek
Pomník byl vytvořen v roce 1935 a jeho účelem je připomínka obětí katastrofy na dole Nelson III, ke které došlo 3. ledna 1934. Hnědouhelný důl Nelson byl zaražen roku 1876, a o sedm let později byla zřízena již třetí těžební jáma, která byla nazvána Nelson III. Těžební podmínky zde nebyly dobré. Důl neustále ohrožoval průnik metanu a provalení teplických termálních pramenů. Riziko vzniku neštěstí se výrazně zvýšilo po zavedení nových důlních technologií, zejména „natřásacích“ dopravníků. Proto byla v dole zavedena přísná bezpečnostní opatření, která mj. nařizovala pravidelné kropení a odklízení důlního prachu a udržování vlhkosti v důlních chodbách.
Přes mnohá opatření došlo 3. ledna 1935 na Nelsonu III ve tři čtvrtě na pět odpoledne ke katastrofálnímu výbuchu. V té době v podzemí pracovala celá odpolední směna, téměř 150 horníků. Exploze, která zasáhla celý důl, byla slyšitelná v dalekém okolí, a způsobila dokonce zemětřesení. Na povrchu dolu došlo ke zřícení technických budov, ve kterých zahynuli dva lidé. Z celé odpolední směny se zachránili pouze čtyři horníci, kteří v okamžiku výbuchu pracovali pod oseckým hřbitovem a kterým se podařilo vylézt větrnou jámou.
Kvůli zamezení vzniku dalších explozí byl důl 4. ledna zazděn. Přesto kvůli nahromaděným důlním plynům, které vyrazily důlní zazdívku, důl vraždil ještě jednou. Stalo se tak o půl roku později 28. června. Následkem výbuchu zemřeli další dva lidé. Následky všech výbuchů se odstraňovaly po další čtyři roky, až do roku 1938.
Celkem při této katastrofě a v jejím důsledku zahynulo 144 osob: 140 horníků v dole, 2 osoby v troskách a poslední 2 osoby při záchranných a vyklízecích pracích. Většina obětí byla pohřbena v Oseku, menší počet obětí v Duchcově. Těžba v dole Nelson III byla obnovena až v roce 1941. Po zemřelých hornících zůstalo 128 vdov a 266 sirotků.
Důlní neštěstí na dole Nelson III je po požáru na dole Marie v Příbrami v roce 1892, kde přišlo o život 319 havířů, se svými 142 oběťmi druhou největší hornickou katastrofou v České republice a největší důlní katastrofou v regionu Severních Čech v historii vůbec.
Jednou z hlavních příčin této důlní katastrofy byla skutečnost, že krátce před havárií nastoupil na důl nový mladý a nezkušený, avšak ambiciózní závodní dolu, inženýr Štěpán Beisser. Ten chtěl svým nadřízeným a majitelům ukázat, že je mužem na svém místě a že dovede důl k větší výkonnosti a efektivnosti, a to za současného snížení dosavadních provozních nákladů. Například práce směřující k zneškodnění uhelného prachu považoval bohužel za práce neproduktivní, a tudíž téměř i zbytečné. Jako téměř vždy, stála tedy za zbytečnou smrtí mnoha lidí, lidská chyba…
Hornické město Osek u Duchcova se výrazně spolu zapsalo do historie ještě před výbuchem v dole Nelson, v rámci významného incidentu, tzv. „Duchcovské stávky“. Protestní pochod nezaměstnaných horníků a dělníků se uskutečnil 4. 2. 1931 a byl reakcí na snižování mezd a zhoršující se pracovní podmínky horníků. Pochod byl u místního železničního viaduktu násilně zastaven zasahujícími četníky. Při nastalé potyčce spustili četníci palbu, při níž čtyři demonstranti zemřeli a několik dalších bylo zraněno. Neštěstí u duchcovského viaduktu bylo prvním podobným incidentem v tehdejším „mladém“ Československu vyvolaným Velkou hospodářskou krizí, při němž došlo k ztrátám na životech. Idealizovat si těžký život za tzv. „První republiky“ jen podle veselých komediích s Oldřichem Novým, Lídou Baarovou nebo Adinou Mandlovou by tedy bylo dosti velkým omylem.
K poslednímu velkému důlnímu neštěstí došlo po výbuchu metanu 20. prosince 2018 v dole ČSM-sever patřícímu společnosti OKD u Stonavy v okrese Karviná. Výbuch zabil 13 horníků a 10 dalších zranil. Šlo o největší důlní neštěstí na území Česka od roku 1990.
Zdroje:
Tehdejší Lidové noviny https://www.lidovenoviny.cz/file.aspx?n=LN-NOVINY&d=04.01.1934&e=LN1&p=LNA001
Lidovky.cz fotogalerie https://www.lidovky.cz/orientace/historie-90-let-vybuch-nestesti-dul-nelson-osek-hornici.A240102_163023_ln_orientacer_hma/foto
WIKIPEDIE
