Článek
Proto není divu, že se Brnu v 19. stol. dostalo přezdívky „rakouský (též moravský) Manchester“.
Dělníci textilních továren, vlastněných převážně židovskými majiteli, v nich pracovali za neuvěřitelně obtížných pracovních podmínek. Proto se také často bouřili. Například r. 1840 ve Svárově četníci a vojáci zastřelili sedm osob při demonstraci za lepší pracovní podmínky v Liebiegově textilní továrně.
Firma Max Kohn byla založena původně ve Vídni r. 1829 a v Brně byla zřízena její pobočka (později podnik MOSILANA) na Vlhké ulici v roce 1857.
Mimochodem - bylo to stejného roku, kdy v USA stávkovaly ženy z textilních továren poprvé za zlepšení pracovních podmínek a proti zaměstnávání dětí. Tato demonstrace položila základ svátku Mezinárodního dne žen. Přes mnohé protesty došlo v USA ještě v r. 1911 k tragickému požáru textilní továrny Triangle Shirtwaist, při kterém uhořelo 146 lidí (z toho 126 žen), kteří zde pracovali v katastrofálních bezpečnostních podmínkách, bez možnosti úniku.
K podobně tragickým událostem docházelo i v brněnských textilkách. Často je postihovaly požáry, bohužel, někdy i úmyslně založené.
Například 31. října 1878 vyšlehly plameny v Max Kohnově fabrice na Josefově. Změnily celou budovu v ohnivě rudou hmotu hořící plné tři hodiny. Hasiči dorazili pozdě, což nemálo přispělo k chaosu a zděšení. Dělníci se snažili uniknout jediným východem a 24 jich na to doplatilo, utrpěli těžké popáleniny a jedna přadlena uhořela. Škoda byla za 180 000 zlatých.
Téhož roku 4. srpna vznikl další požár ve výrobně vlněných látek Josuy a Pavla Kohna na Cejlu a bleskově se rozšířil. Dělníci sotva stačili uniknout. Jeden utekl na půdu odkud ho zachránili hasiči a jiná dělnice byla zabita padajícím trámem a dvě další byly zraněny.
V září r. 1871 shořela budova Strakošovy přádelny a než mohli zasáhnout hasiči, byla škoda za 150 000 zlatých. Požár byl způsoben dělníkem, který polil suroviny petrolejem a zapálil.
V březnu 1872 zase lehla popelem továrna na výrobu vlněných látek B. Engla na Cejlu.
7. prosince 1877 vyšlehly plameny v Pressfreundově přádelně v Zábrdovicích a v ohni zůstala tři děvčátka, která se snažila o záchranu útěkem do hořejších poschodí. Hasiči zde byli plných 70 hodin.
Hořelo i 17. února 1883 ve Schwarcově vlněnce na Cejlu a také 9. února 1886 přádelna Herzeta a Habernecka na Dornychu. Je třeba říci, že v této době hodně požárů vzniklo úmyslným zapálením.
V roce 1892 lehly popelem dvě veliké přádelny - Kavkova na Bratislavské ulici, která stála život 4 hasiče a Löw-Beerova v ulici Měšťanské, kde pracovalo přes 500 dělníků. Továrna stála vedle nemocnice a vedle starých, šindelem krytých domků. Ve výhni se škvařily balíky vlny, žárem se tavily a ohýbaly železné okenice, z vrchních pater padal jeden stroj za druhým, v oknech a výkladech praskaly okenní tabule. Z nemocnice byly vyváděni pacienti, slamníky vyhazovány oknem, protože začala chytat střecha nemocnice. Továrna lehla úplně popelem, ale nemocnici a sousední budovy se podařilo zachránit, protože bylo úplné bezvětří. Jeden dělník se udusil a mnoho dalších bylo popáleno.
O rok později strávil oheň továrnu Františka Kusého v Rybářské ulici. I tato textilka lehla úplně popelem, oheň překvapil dělníky náhle a způsobil bezhlavý zmatek.
16. března vznikl požár v Teuberově textilce na Cejlu
26. ledna 1908 vyšlehly plameny u Zvickera na Cejlu, kde jen o vlásek unikli smrti dva hasiči protože když odešli z budovy zřítila se za nimi klenba a s ní několik strojů. Nový požár v téže přádelně dne 21. února budil podezření, že byl způsoben úmyslně.
24. dubna 1908 hořelo v továrně Hechtově na Špitálkách a samovznícení bavlny bylo příčinou velkého požáru továrny LöwBeera v ulici Čechyňské 23.dubna 1909.
4. srpna téhož roku si sám zapálil sklad konfekčního materiálu majitel Kraus v Panské ulici, aby si pomohl ze svízelné situace. Elektrický zkrat byl příčinou požáru Strakoschovy přádelny na Dornychu.
Při ohni 12. února 1910 vlněnky Otty Kuhna v Hybešově ulici zahynula jedna dělnice a několik jich bylo popáleno.
Po roce 1989 v Brně textilní průmysl (téměř) zanikl. Objekty bývalých textilek byly postupně bourány, naposledy areál Vlněny, nacházející se nedaleko hlavního vlakového nádraží. Na jejich místě byly postaveny moderní domy s kancelářskými prostorami.
Smutnou vzpomínku na požáry v brněnských textilkách nakonec uzavřou dvě zajímavosti: první je jméno spolumajitelky brněnské vlnařské továrny Max Kohn, kterou začínal tento článek. Tou totiž byla Grete Tugendhatová, rozená Löw-Beerová, která si nechala postavit světoznámou vilu Tugendhat
vila Tugendhat v Brně
Druhá zajímavost se týká objevení keltského hrobu při bourání areálu bývalé Vlněny, viz foto. Současně byly v areálu nalezeny zbytky středověkých ulic a spousta dalších artefaktů.
areál vlněny - při archeologickém průzkumu byla zachycena původní dlažba
Plánovaná výstavba nových kancelářských budov v bývalém areálu Vlněny (dříve firmy Max Kohn)
Na závěr něco optimistického. V Brně byl v roce 1994 založen textilní podnik Nová Mosilana, který navázal na staletou tradici výroby textilu v tomto městě. Podnik patřící do italského koncernu MARZOTTO GROUP, je objemem výroby vlněných tkanin největší v Evropě.
