Článek
Výrok ministra kultury Oty Klempíře, že regionální studia veřejných médií nejsou potřeba, otevírá zásadní debatu o tom, k čemu vlastně veřejnoprávní média slouží. Pokud bychom jejich roli zúžili pouze na centrální produkci z hlavního města, což už se bohužel pod finančním a politickým tlakem částečně děje, popřeli bychom jeden ze základních principů veřejné služby: dostupnost a reprezentaci celé společnosti.
Regionální studia nejsou nadbytečný náklad. Jsou nezbytnou infrastrukturní páteří, která umožňuje, aby se mediální prostor neuzavíral do jedné geografické, kulturní a sociální perspektivy. Bez nich by se mediální obraz země nevyhnutelně zploštil – dominovala by témata velkých měst, zatímco problémy menších regionů by zůstaly na okraji zájmu.
Právě v regionech se přitom odehrává každodenní realita většiny obyvatel. Otázky dostupnosti zdravotní péče, kvality dopravy, stavu školství nebo místní ekonomiky mají často zcela jinou podobu než v centru. Regionální redakce mají výhodu blízkosti – znají kontext, aktéry i historii daného místa. Nejde jen o sběr informací, ale o schopnost je správně interpretovat.
Zrušení či oslabení regionálních studií by mělo i širší dopady na demokracii. Média nejsou pouze zrcadlem společnosti, ale také nástrojem veřejné kontroly a investigace. Pokud by se oslabila přítomnost novinářů v regionech, oslabila by se i kontrola místní politiky, samospráv a institucí. Vznikl by prostor pro menší transparentnost a nižší odpovědnost veřejných činitelů.
Nelze opomenout ani kulturní rozměr. Regionální studia dávají prostor místní kultuře, tradicím a identitě, které nás každého definují. Přispívají k tomu, aby se společnost nevnímala jen jako homogenní celek, ale jako pestrá mozaika různých zkušeností a příběhů. To má význam nejen pro samotné regiony, ale i pro celonárodní soudržnost.
Argument ekonomické úspory, který bývá v podobných debatách často implicitní, je navíc krátkozraký. Úspory dosažené centralizací mohou být vykoupeny ztrátou důvěry veřejnosti. A důvěra je to nejcennější, co veřejnoprávní média mají. Jakmile se diváci a posluchači přestanou v médiích poznávat, začnou se od nich odvracet.
To je možné demonstrovat i na konkrétním příkladu regionálního studia ČRo v Brně, které bylo dlouhodobě nejposlouchanější regionální stanicí v rámci ČR, včetně stanic komerčních. Zde došlo, z údajně nutných úspor, k zásadní redukci vlastní produkce, která byla nahrazena zábavnými pořady z centra v Praze. Dle údajů Radioprojektu díky tomu klesla denní poslechovost této stanice ve druhém pololetí roku 2025 z původních 107.000 na 90.000 posluchačů. Jen pro zajímavost, všechny moravské regionální stanice jsou financovány pouze 3% celkového rozpočtu ČRo.
Diskuse o podobě veřejnoprávních médií je legitimní a potřebná. Měla by ale vycházet z pochopení jejich role. Regionální studia nejsou reliktem minulosti ani organizační přítěží. Jsou jedním z klíčových nástrojů, jak zajistit, že veřejná služba bude skutečně veřejná – tedy pro všechny, nejen pro ty, kteří jsou nejblíže centru dění.
Pokud bychom je označili za zbytečná, jako to udělal současný ministr kultury, riskujeme, že se veřejnoprávní média promění v instituci, která sice vysílá pro celou zemi, ale ve skutečnosti ji už nereprezentuje.
