Článek
V jedné věci jsme skuteční přeborníci. V nadávání a negativní náladě. Stačí se podívat do některé internetové diskuse, vyslechnout hovor v hospodě, nebo se zaposlouchat v hromadné dopravě. Vždycky ve většině případů narazíte na negativní náladu. Nadávání na cokoliv není vyloženě náš národní sport, jak se mylně říká, máme to vyloženě vepsané do genů, případně si tuto blbou náladu předáváme z generace na generaci.
Snad v žádné jiné zemi nenajdeme takový odpor k politikům, jako u nás. I když to ve východním bloku nebývá o nic moc lepší, jsme přeborníci. A to přesto, že naši politici rozhodně nejsou tak „hrozní“ a nedůvěryhodní ( i když nyní se to poněkud zhoršilo) jako třeba někteří východní. Přesto například v Rusku mají své politiky víceméně rádi. Samozřejmě část z toho odvedla propaganda, ale významnou část dělá i zvyk lidí „držet hubu a krok.“ To nám chybí, jsme spíše rebelové.
A zdaleka se nejedná jen o politiku. Hraje-li se nějaký fotbalový či hokejový zápas, Češi vždycky umí nejlépe poradit. Hráč, který nepromění šanci je blbec a měli by ho poslat nejlépe do gulagu. My bychom to přece zvládli lépe, i s tím lahváčem v ruce.
Blbou náladu můžeme pocítit i u naprosto obyčejného rozhovoru o počasí. Málokdy si někdo chválí, jak je zrovna krásně. Obvykle zaznívají spíš negativní slova o tom, že je moc horko, moc zima, příliš sucho nebo že furt prší. Kdy naposledy jste někoho slyšeli chválit si počasí?
Za volantem nepotkáváme nováčky, lidi s pomalejšími reakcemi, nebo lidi co pospíchají. Potkáváme tam ale podle nás spoustu pitomců, blbečků, magorů a dalších kreativních označení někoho, jehož chování nám zrovna není po vůli. Zkrátka si o ostatních řidičích myslíme rovnou to nejhorší, že nám chtějí škodit schválně. Že mají třeba rozbité auto, nebo si nevěří, aby jeli 150 už nás nenapadne.
Co se kultury týká, je to na chlup stejné. Ano, jsou výstavy či díla, která vyloženě nejsou hezká a líbí se nanejvýš jen fajnšmekrům, ale tvrdit o filmu, že je to kravina i když jsem jej ještě neviděl, nebo totéž o knize, kterou jsem nečetl, to snad můžou jen Češi. Velmi nám k tomu „pomáhá,“ když z nějakého důvodu nemáme rádi autora.
Své by o negativním myšlení mohli vyprávět třeba homosexuálové, nebo transgender lidé. U homosexuálů (i transgender) osob se Češi obvykle chovají naprosto normálně, dokud nezjistí, že se jedná o homosexuála. V tu chvíli se z něj stane pro mnohé odpad společnosti a raději se mu nejen vyhýbají obloukem, ale dívají se na něj skrz prsty a ještě ho pomlouvají. Přitom jediné, co ten člověk dělá jinak je to, že za dveřmi svého bytu na něj nečeká manželka, ale partner.
Naši preventivní negativitu můžeme pěkně pozorovat i při diskusi o obnovitelnch zdrojích a Green Dealu. Většina lidí si o tomto tématu nemyslí nic dobrého a nejraději by pálili uhlí a ropu ve velkém, poněvadž jsou na to zvyklí. O větrných elektrárnách a solárních panelech si nemyslíme nic dobrého a jakmile si soláry dá soused na střechu, není to pro nás chytrý člověk, který šikovně investuje, ale blbec, který si na střechu namontoval ten nesmysl. Elektromobily bychom nejraději naházeli ze skály a zapálili, což nelze a tak je mnoho lidí šikanuje alespoň v mezích zákona.
Úplně stejně negativně vidíme politiku, možná ještě extrémněji. Ať už tam sedí kdokoliv, je vždycky pro nemalou část populace blbec, co tomu nerozumí. Oni by to udělali úplně jinak, lépe. Co na tom, že tomu vůbec nerozumí a absolutně nevidí věci v pozadí. Politika není jednoduchá věc a vyřešit cenu pohonných hmot z gauče jednoduše nejde. Existují různá opatření, ovšem pod každým se skrývá vykřičník a nějaké to „ALE.“ To už je snazší proměnit tu spálenou šanci v gól. Jenže Češi si zkrátka myslí, že politik je neschopa. Navíc neschopa, který je tam jen proto, aby si nakradl. Tomuto stavu napomáhá i jistá forma fanouškovství, kdy takzvaně kopeme za svůj tým a nenávidíme soupeře.
Ovšem naše nálada zašla ještě o kus dál, než k chytračení a rozdávání moudra z gauče. Jsme poměrně agresivní. Dopisy, které chodí některým poslankyním, jsou skutečně z tak hluboké žumpy, že tohle napsat už chce opravdu mít jiný styl myšlení. Jedna věc je někomu nadávat, jiná někomu přát smrt. Jde z toho až mráz po zádech, kam jsou někteří jedinci schopní zajít.
Blbou negativní náladu můžeme najít i v diskusích na internetu. Zde obzvláště, protože se jedná o anonymní prostředí a tak většina lidí popustí uzdu své fantazii. Ať už se podíváme na youtube, facebook nebo do zdejších diskusí, vždycky najdeme významný počet příspěvků, které jsou agresivní, hulvátské a jejich jediným cílem je naplivat na kohokoliv. I nesouhlas se dá vyjádřit slušně. Jenže někdo si musí vyslechnout rovnou to, že je slušně řečeno hlupák (výrazy jsou však většinou daleko explicitnější). Namísto věty „článek se mi nelíbí, protože…“ čteme často spíše „autore nech se vyšetřit,“ nebo „takovou snůšku nesmyslů musí zplodit jen duševně chorý.“ Žádné argumenty, žádná reakce, kromě negativního „výblitku.“
Nezaslouží si naše společnost lepší prostředí? Neměli bychom se oprostit od negativního myšlení a přistupovat k věcem více s otevřenou myslí? Přijmout fakt, že ne všechno, o čem si myslím že je zkažené a špatné, ve skutečnosti takové není? Ne všichni lidé jsou hlupáci, ne všichni politici zloději, a ne každý film je nekoukatelný holywoodský brak. Možná, že když se s lidmi dáte do řeči, na film se podíváte a politika si poslechnete, zjistíte, jak hluboce jste se mýlili. A těm, kteří už tak činí, velice děkuji. Díky vám se tu žije o něco lépe.
Zdroj: Diskuse na sociálních sítích a na internetu i ve veřejném prostoru.
