Článek
Pro příklad tohoto článku bych ale nezůstával ve středověku, přísně svázaném cudnými náboženskými pravidly, ale posunul bych se v čase do období renesance, které, co se lidských radostí týče, bylo mnohem veselejší. Také objevení „nového světa“ přineslo Evropanům další požitky. Zároveň se společnost vymanila z feudální epochy obdělávání půdy a panstvo začíná podnikat. Tedy logicky renesance musí být i z dnešního pohledu mnohem lepší dobou pro život, než středověk. Ostatně, nebudeme si nic nalhávat, mnoho lidí mezi středověkem a renesancí ani moc nerozlišuje. Pojďme tedy nahlédnout do dob námi velmi oblíbeného císaře Rudolfa II.
Napřed si pojďme říci, kým že bychom v pozdním 16. století chtěli být. Dostat se na panovnický dvůr by se nám nejspíše nepovedlo, žít na zaostalé vesnici bychom zase příliš nechtěli. Pro náš příklad buďme tedy obyčejnými šlechtici žijícími mimo hlavní město, na svém zámku kdesi v Čechách. Co bychom vnímali jinak při porovnání s dnešním životem?
Hygiena
Den nám dnes začíná v koupelně. V minulosti bychom se ale tekoucí vody, natož teplé vody, dočkali jen těžko. Na ranní omytí obličeje by nám musel stačit lavor s vodou. To neplatí jen pro ráno, ale káď s vodou bychom museli použít i při koupání. Patrně bychom si káď nechali naplnit vodou teplou, kterou by nám v lavorech nanosilo služebnictvo. O sprchování bychom si mohli nechat zdát. Co se týká odskočení si, pak pro ty, kteří v noci neradi běhají po bytě, mám dobou zprávu – měli bychom u postele nočník, který ráno vynese pokojská. Ovšem já osobně bych dal přednost raději splachovací toaletě. Tu bychom v našem zámku nenašli, museli bychom na prevét, tedy víceméně kadibudku přilepenou vysoko na zámecké stěně. Ohledně neexistujícího toaletního papíru se dodnes vedou spory, co že se namísto něj používalo (ne, kočky opravdu můžeme vynechat), ale jednou z reálných možností je mech, hadr nebo houba, protože papír byl v té době poměrně drahý, luxusní materiál.
Bydlení
V našem zámku by se v lepším případě nacházela kamna. V horším pouze otevřený krb. To v kombinaci s neexistujícím zateplením vytvářelo spíše chladnější a vlhčí prostředí. Kdo by hledal pohodlný gauč, hledal by marně, většina nábytku nebyla příliš polstrovaná. Totéž platí i u postelí. Zdravotní matrace, které nám dnes hezky rovnají záda, samozřejmě neexistovaly, ale jako šlechtici bychom mohli být rádi za „spodní peřinu“ která matraci nahrazovala a jednalo se přesně o to, jak to zní – tedy peřinu, která se dávala na postel místo matrace. Často se používaly takové peřiny dvě, pro zvýšení pohodí. Skříně bychom také hledali marně, vše se uchovávalo v truhlách. O mdlé osvětlení by se nám pak v noci staraly svíčky.
Jídlo
Většina lidí si pod obědem v renesanci představí stůl prohýbající se pod hromadami jídla, sedmichodové menu, veselou společnost a plno kuchtíků obsluhujících hodující šlechtu. A nebyli by daleko od pravdy. Skutečný renesanční oběd měl pět až sedm chodů. Jídla bylo dostatek. I na pohled bylo vše „vymazlené“. Ale složení pokrmů už by nám asi tolik nevonělo. Jídlo v té době bylo opravdu velmi odlišné od toho dnešního a pokrmů, které by nám chutnaly, bylo poskrovnu. Ona pověstná staročeská kuchyně našich babiček je kuchyní až z 19. století, nikoliv ze středověku. Pro masožravce bych měl dobrou zprávu: masa se jedlo dosti, zpracovávalo se naprosto všechno. Pokud by vám ale na talíři přistálo kravské vemeno, asi byste se divili. Různé paštiky zhotovené snad ze všeho myslitelného byly na talíři běžné (ale ne vždy bychom si takovou paštiku objednali), stejně jako různé druhy kaší, obzvláště sladkých (a to i těch masových). Naopak bychom si nepochutnali na bramborách nebo rýži. Obě plodiny již byly známé, ale tak vzácné, že se i na císařském dvoře podávaly jako veliká delikatesa. Císař Rudolf II. měl prý rád vařené brambory slazené medem. Když bychom se chtěli zakousnout do šťavnatého jablka, pak by ty větší měly zhruba pět centimetrů v průměru. Hrozny byly poměrně vzácnou lahůdkou. K pití by se rozlévalo pivo, víno anebo voda – nic jiného nebylo. Zajímavostí z dnešního pohledu je, že pivo a víno, byť ředěné, se nalévalo i dětem.
Cestování
V dnešní době pro nás není problém cestovat přes půl světa. Byli-li bychom ale šlechtici raného novověku, pak by pro nás i stokilometrová vzdálenost byla cestou zhruba na tři dny. Rychlý posel na koni zvládl za den zhruba 50 kilometrů. Po cestě se přespávalo v hostincích. Cesty v té době byla obvykle nezpevněné, plné výmolů. A když bychom jeli v kočáře, pak by nás asi dřevěné loukotě bez tlumičů pěkně vyklepaly. Nicméně cesty byly víceméně bezpečné, báje o loupeživých rytířích jsou spíše vymyšlené. Ale i přesto se většina lidí téměř nikdy nepodívala z hranice země, návštěva hlavního města pro ně byla víc než pro nás dnes dovolená u moře.
Zábava
Když bychom si nějak chtěli zkrátit dlouhou chvíli, pak bychom sáhli k nějaké společenské hře, jakou byly šachy nebo kostky. Karty v té době ještě nebyly příliš rozšířené. Pobavit nás mohl také dvorní šašek, obvykle trpaslík. A byla-li příležitost, mohli bychom navštívit nějakou lidovou slavnost, případně se pobavit ve vyšších společenských vrstvách na plese. Pro méně skotačivé povahy zde byla divadelní představení. A pro povahy hloubavé pak každodenní mše. Dobrodružně založení lidé se pak mohli vydat na lov, oblíbenou adrenalinovou zábavu šlechty. Rytířské turnaje byly spíše zřídka, ale pokud bychom měli možnost se zúčastnit, pak bychom jistě velmi rádi šli. Jednalo se o obrovské povyražení, které bych se nebál přirovnat k dnešním koncertům. A ano, i některé milostné avantýry v podhradí proběhly.
Zdravotnictví
Jistě, zde je nad slunce jasné, že s lékařskou péčí to v minulosti nebylo nijak slavné. Spoustu nemocí lidé neznali, u těch co znali, tak obvykle nevěděli, jak je léčit. Samozřejmě sem tam se našel i velmi dobrý doktor. Karel IV. by po svém úrazu na turnaji mohl vyprávět, v jeho případě odvedli lékaři přímo zázrak. Tvrdit, že v minulosti se vše léčilo pijavicemi nebo pouštěním žilou je samozřejmě nesmysl. Ale na druhou stranu mnohá léčba napáchala víc škody než užitku. Zmiňme pro příklad léčení syfilidy rtutí. Také antibiotika byla ještě naprosto neznámá, tudíž jakékoliv infekční zranění bývalo často to poslední. Velmi často se nemocnému prostě doporučoval klid na lůžku a modlení.
Příroda
Zde bych vám konečně mohl udělat radost. Příroda v té době byla velmi často jen málo dotčená intenzivní lidskou činností. V lesích bylo možno vidět víceméně plaché šelmy jako vlky nebo medvědy, kteří by před námi spíše utíkali, útoků na člověka není ani v historii známo nijak výrazně mnoho. Mezi poli, lesy a loukami se v novověku začínají ve větší míře objevovat i rybníky. Ovšem postrádali bychom jakékoliv turistické stezky a trasy. Museli bychom si vystačit s místními vyšlapanými pěšinkami, nebo i bez nich. A pocit čistého vzduchu by nám mohl zkazit nějaký blízko zapálený milíř, nebo by vítr mohl přinést zápach od koželuha za městem.
Pokud přečteme předchozí odstavce, pak je víceméně jasné, že život v renesanci nebyl žádný med, minimálně ve srovnání s životem dnes. Žilo se daleko pomaleji než dnes, lidé neměli tolik pohodlí, tolik možností zábavy a byli neustále vystaveni rizikům, které je mohly snadno sprovodit ze světa. A to ještě nutno dodat, že ženy rozhodně nepožívaly tolik úcty jako dnes. Zpívání rytířů pod okny je víceméně jen zbožné přání. Ano, nějakou romantiku bychom v té minulosti našli také, ale ruku na srdce, nepřevažují stále spíš ta negativa?
