Článek
V prohlášeních vrcholných politiků, tedy těch, kteří skládají vlády, se mnohdy dočteme informaci, že pro nás, občany, hodlají sestavit vládu z odborníků na daná témata. Nám to samozřejmě zalichotí, když se o naše silnice nebude starat vystudovaný právník a naši armádu dostane do rukou ostřílený generál. Jenže to, co se na první pohled zdá naprosto fenomenální nápad a úžasný pokrok směrem k profesionálnímu řízení státu, je jen iluzí.
Může se nám zdát, že pokud dostane ministerstvo dopravy do rukou zkušený logistik, který dvacet let vysílal kamiony do celé Evropy, pak je to blahodárné pro celou dopravu a nám se bude jezdit daleko lépe. Nebo by měl být ministrem zdravotnictví někdo, kdo před nástupem do úřadu sotva odložil fonendoskop a zamkl ordinaci? Však zkušený doktor přeci rozumí tomu, jak se mají lidé léčit a kde jsou nedostatky. Ministrem spravedlnosti bychom nejraději viděli nějakého moudrého soudce a ministrem vnitra pak ostříleného policajta nebo přímo Hercula Poirota.
Jenže chyba lávky. Ministři totiž nemají být odborníci v oboru, mají být profesionální manažeři. Lidé, kteří umí řídit zástupy podřízených, mají dobré a vlivné konexe, umí perfektně komunikovat a v součinnosti řešit problémy. Měli by mít vizi, tah na branku a umět své nápady komunikovat a prosadit. A v neposlední řadě by měli bravurně ovládat reprezentaci a etiketu. K těmto vlastnostem nikomu odbornost nepomůže. Koneckonců jsou i ministerstva, kde bychom nějakého odborníka na tematiku hledali jen těžko.
Naopak ministr by měl být také někdo, kdo si na danou problematiku odborníka sežene a bude mu naslouchat. Ministr by měl být odborníky obklopen. Měl by se s nimi scházet a ptát se jich, co si o problematice myslí a tyto informace pak musí zpracovat a komunikovat dále. Proč?
Protože samotný odborník může být sebelepší ve svém oboru, ale řízení ministerstva, mimo výše vypsaných vlastností, vyžaduje ještě mezioborovou spolupráci. Zní to poněkud komplikovaně, ale je to zcela prosté. Byl-li by ministrem zdravotnictví perfektní kardiochirurg, zaměřoval by se především na svůj obor a ostatní by byla stranou zájmu. Trpěly by pak ostatní obory zdravotnictví, které by tolik nebral na zřetel. Samozřejmě vždycky nějaký průnik najdeme, něco co mají všichni lékaři společného, ale nikdy se nesejde většina. Dosadili-li bychom do křesla ministra dopravy zmíněného dispečera, pak bychom asi posílili silniční dopravu. Ale strádala by letecká, říční i železniční. Proč, protože by byly mimo oblast zájmů ministra, který by jim zkrátka nerozuměl. Sebelepší paragán v roli ministra obrany by asi stěží věděl, co zrovna potřebuje těžká mechanizované jednotka a jaká auta vyžadují zdravotníci či logistici. Takto bychom mohli pokračovat donekonečna.
Každý rezort ministerstva zkrátka obsahuje více částí, kterým jednoduše nemůže rozumět jen jeden člověk. Úkolem ministra je do každé části této skládanky dosadit někoho, kdo mu poradí. Ministr je tedy více než odborníkem profesionálním manažerem. A k tomu je víceméně jedno, jakou má vystudovanou školu, či co dělal předtím. Jde o lidskou vlastnost, kterou někdo má a někdo nemá. A my víc, než na odbornost, bychom měli hledět na to, jak pod dohledem toho kterého ministra funguje celý rezort. Zdali se to takzvaně sype a nebo celé ministerstvo šlape jako dobře namazaný stroj. Snadno to poznáme na výsledcích a měl by to poznat i předseda vlády, který neefektivního ministra vymění.
Nenadávejme ministrům za to, že nejsou profesionálové. Nadávejme jim za to, že nedělají svou práci tak dobře, jak by měli. Obviňovat třeba ministryni Černochovou, že nemá „zelený mozek“, je nesmysl. Ostatně její předchůdce Metnar nebyl vojákem o nic víc. Ale můžeme jí vyčíst zpackané armádní zakázky, na to právo máme, protože jako manažerka to měla pohlídat. A jak si povede v pozici ministra obrany Jiří Hynek, odborník na armádní záležitosti, kterého nyní navrhuje SPD, teprve uvidíme.
Každopádně, měli bychom být raději, když do křesla kteréhokoliv ministerstva usedne zkušený manažer, než odborník, který sice části problematiky bude rozumět nejlépe, ale jinak se mu bude ministerstvo sypat pod rukama. Aby někdo pojmul všechny odvětví ministerstva a dokázal ještě slušně řídit tým lidí, kteří jsou mu k ruce, musel by být nadčlověkem. Třeba někdo takový existuje, ale zatím jsem ho neviděl. Odborníci na ministerstvech samozřejmě patří, ale mají být ministrovými poradci, ne ministry samými.
