Článek
Pochopitelně všechno jsou to výmysly už jen z toho prostého důvodu, že důchodový systém v České republice je financovaný průběžně. To znamená, že peníze, které se každý rok vyberou na zaplaceném sociálním pojištění se z něj zase ten samý rok vyplácejí. Samozřejmě může nastat situace, kdy je tento rozpočet v přebytku a peníze z něj odplynou do státního rozpočtu, stejně tak, jako situace, kdy v tomto rozpočtu peníze chybí a v tom případě se zase ze státního rozpočtu peníze přivedou. Ten druhý případ se nás nyní týká a nezdá se, že by se něco změnilo. Mimochodem vyjma let 2018 a 2019 tomu tak bylo vždy. Stát nám aktuálně na důchody přispívá zhruba 9,18 miliardy. To není tak příšerně obrovská částka, ale bez důchodové reformy bude o dost hůř.
Proč je důchodový systém průběžný?
Především kvůli inflaci. Běžná míra inflace, kterou se snaží Česká národní banka udržovat, je zhruba mezi 2 % a 3 %, většinou spíše ke třem procentům. Je to částka, o kterou každý rok přijdeme, pokud naše peníze leží na běžných účtech nebo v matracích. V průběhu jednoho roku to je ještě poměrně zanedbatelná. Když to však porovnáme s dobou minimálně 35 let, které musí mít zaměstnanec odpracované, aby mu vznikl nárok na starobní důchod, jedná se o astronomickou částku. Ano, na důchod si přispíváme postupně, takže to není tak, že by ztratil každý rok svou hodnotu o 3%. Ale…
Uveďme si nyní konkrétní příklad. Pan Marcel má nyní věk 65 let a splňuje i všechny další podmínky pro vstup do penze. Pan Marcel byl šikovný a celý život se mu dařilo pracovat za průměrnou mzdu. Ta v roce 1980, kdy nastoupil do svého prvního zaměstnání činila 2656,- KČS. Průměrný podíl sociálního pojištění je 6,5% z hrubé mzdy. Pan Marcel si tedy v roce 1980 „odkládal“ měsíčně do důchodového systému 170 korun. O deset let později, v roce 1990 již bral 3286,- KČS a odváděl 213,- KČS. V roce 2000 již při svém průměrném platu 13290,- Kč odváděl 860,- Kč. A nyní odvádí 3200,- Kč. Dnes mu vznikl nárok na důchod o výši 24530,- Kč.
Samozřejmě výše důchodu se nepočítá podle odevzdaných peněz, ale podle výpočtového vzorce (viz zde). Nicméně pokud by se jednalo o nějaké důchodové spoření, pak by v něm dnes pan Marcel měl zhruba něco přes půl milionu. Tedy částku, která by mu pokryla důchod ve výši 24 500,- Kč na rok a půl. Přitom prvních dvacet let si naspořil sotva na dva měsíce a většina naspořené částky vznikla v posledních 15 letech. Při průměrném věku dožití 78 let by měl pak Marcel pobírat důchod 12 let. I kdyby se nevalorizoval, odčerpá ze státní pokladny za tu dobu přes 3 a půl milionu. Tedy částku 7× vyšší, než do pokladny odvedl. A tento rozdíl by mu při spoření pak chyběl.
Doufám, že po tomto příkladu zamotaném v hrubých počtech přestává dávat smysl zřizování kdejakého důchodového fondu.
Důchodový fond
Nedlouho po revoluci, v roce 1993 měl údajně tehdejší premiér Václav Klaus zrušit důchodový fond z éry socialismu, ve kterém mělo být nastřádáno pěkných 340 miliard. Skutečně obrovská hromada peněz. V tu dobu to totiž byl naprosto celý rozpočet České republiky. Tedy dnešními slovy přes dva biliony korun. Tyto peníze se údajně rozkradly a zmizely. S tímto příběhem přišel v roce 2012 komunista Otakar Zmítko, který ho vydal v komunistických Haló novinách. Informace byla sice hned dementována, ale dodnes si žije vlastním životem. Dokonce tak silně, že se stalo znovuzaložení důchodového fondu jedním z bodů hnutí Senioři21 kandidujícího v minulých volbách.
Důchody z malé privatizace
Objevuje se také informace, že se měl v roce 2014 založit nový důchodový fond napájený penězi z tzv. malé privatizace. Šlo o poměrně skromnou sumu 3,9 miliardy, která měla pokrýt přechod ze starého důchodového systému na nový. Jenže přechod se odložil na „neurčito“ a žádná důchodová reforma nepřišla. A tyto peníze jednoduše „sežral“ státní rozpočet (například na likvidaci škod po povodních). Nikdo je neukradl. Zkrátka byly vyčleněné na něco, co neproběhlo, a tak se s nimi naložilo jinak.
Nicméně trocha pravdy na této teorii je. A sice, že s nápadem nějakého důchodového fondu přišel v roce 2013 tehdejší premiér Nečas. Nějak to nedopadlo a přes finanční úřady bylo lidem zpětně proplaceno přes 60 milionů za zrušený druhý pilíř.
Skutečně okradení důchodci?
Naopak co zde skutečně existovalo byl fond národního majetku, zřízený v roce 1991, určený částečně skutečně na důchody. Panovaly kolem něj zvláštní machinace, zejména za tehdejšího premiéra Miloše Zemana, aby nakonec zůstal ležet nevyužit. Proto byl v roce 2018 Andrejem Babišem rozpuštěn na nadměrnou valorizaci důchodů.
Důchodový systém nám nabízí mnoho cestiček, jak věřit nějaké konspirační teorii o okradených důchodcích. Když je navíc propojíme naší tradičně ne úplně čistou vládní garniturou, je na příběh zaděláno. Nejsilnější z nich, o socialistickém důchodovém fondu, vymyšlený Otakarem Zmítkem rezonuje dodnes ve společnosti nejvíce. Paradoxně zrovna ten, který je nejsnáze a nejlogičtěji vyvratitelný. Ale když jsou lidé schopni věřit na plochou Zemi…
