Článek
Napřed bych krátce pohovořil o tom, co se mi prohánělo hlavou, když jsem před pár lety četl Tranquillovy Životopisy dvanácti císařů. Jedná se v podstatě o biografické údaje římských vládců od Gaia Julia Caesara až po Domitiana. Tedy popis chování a povahových vlastností dvanácti nejmocnějších mužů, kteří v té době kráčeli po Zemi. Mezi nimi jsou pochopitelně zahrnuti i nechvalně proslavení císaři Nero a Caligula.
Hned na začátku čtení jsem se zhrozil, jaký že to byl můj dosud oblíbený Gaius Julius Caesar neřád a prostopášník, abych brzo vystřízlivěl, a pochopil, že Caesar sice nebyl božský a neomylný, ale že v porovnání s ostatními následujícími byl naprostým hodným beránkem a velmi schopným státníkem. Poněvadž to nejhorší, co se říká o Neronovi a Caligulovi, bychom mohli přiřknout všem dotčeným vládcům. Rčení, že moc stoupne do hlavy, se v jejich případě trefuje naprosto dokonale. Protože zvěrstva, která prováděli těžko vypisovat. Například si libovali v extrémním mučení lidí jen proto, že prostě mohli. Dávali zvráceným způsobem popravovat své odpůrce nebo své odpůrce ponižovali takovým způsobem, že ti raději páchali sebevraždy. Takovéto jednání samozřejmě brzo překypí a vzedme se vlna odporu, takže zmínění císaři neměli obvykle příliš dlouhého trvání, než byli sesazeni z trůnu. Zároveň moc lákala i jiné, takže trůn to byl poměrně vratký a plný nevděku.
Přečtením této knihy jsem pochopil, že moc, v těchto případech absolutní moc, může s lidským myšlením udělat divy. Obvykle zanesené až do extrému, neboť ten, kdo takovou mocí oplývá, je nepostižitelný. A všechny zábrany jdou dříve nebo později stranou.
Nyní zase pár slov k Elonu Muskovi. Když se jako miliardář objevil v médiích, šlo o člověka, který byl vizionář a který měl dost solidní kapitál na to, aby své vize naplňoval. Založil automobilku Tesla, první automobilku produkující výhradně elektromobily. Založil vesmírnou společnost SpaceX, první vesmírnou společnost v držení soukromé osoby. Jak zpočátku Tesly dobyly silnice, tak SpaceX dobyl vesmír. Neskutečně náročnou práci projektování raket zvládli inženýři z Muskova SpaceX na jedničku a po letech stagnování NASA se Musk vyhoupl na přední pozice v meziplanetárním prostoru. A ambice nekončí, Musk stále hodlá na Marsu pověsit Americkou vlajku.
Jenže nevyhnutelné přišlo i u sympaťáka Elona Muska. Začal se stále více nafukovat, až se otřel o politiku. A po boku Donalda Trumpa byl vytažen až do nejvyšších pater Bílého domu. Nejspíše si jako bohorovný mladý šikovný podnikatel získal srdce stárnoucího Trumpa natolik, že ten mu nejen naslouchá, ale vsadím se, že mnohé Trumpovy oznámení budou původně Muskovými slovy.
S vědomím neohroženosti a pocitem nadcházející nudy se Musk dokonce rozhodl hajlovat. Tedy naprosto veřejně předvádět gesto, které dosud bylo pro všechny naprosté tabu (samozřejmě až na neonacisty). Protože tím, že je to tabu, tím sladší to má chuť. A tím větší moc musí mít ten, kdo hajluje veřejně, hrdě, a jeho trůn se pod ním nezakývá ani zlehka.
Velká část moci, díky vlivu na Donalda Trumpa, se tedy dostala do rukou člověka, který trpí komplexem vlastní neomylnosti a snahou vytahovat se za každou cenu. Jak Musk předvedl u několika počítačových her, kdy se zjistilo, že si na ně najímal lidi, kteří ho dostali na vrchol, a že Muskovy schopnosti jsou ve skutečnosti jen základní. Nanejvýš úsměvná historka však začne budit obavy, když se podíváme, kolik moci má v rukou její autor.
Když všechno to počínání Elona Muska sleduji, napadá mě při srovnání se Životopisy dvanácti císařů. Jak ten chlap skončí? Přijde pretoriánská garda, bude sesazen nějakým konkurentem toužícím po stejné moci? Anebo odejde z veřejnosti a jednoduše zmizí, aby o něm už nikdo nevěděl?
Člověk, kterému jsem nejdříve velmi fandil a který pro mě byl idolem, v jehož stopách jsem si přál kráčet, se v posledních pár letech poněkud změnil. Vzhledem ke svému bohatství začal vystrkovat růžky a zkoušet, jak moc mu společnost dovolí posunout mantinely. Vše evidentně přerostlo v pohromu, když se zapojil i do politiky. Já jsem sice už Muska odepsal a již není mým idolem, ale v rámci lidského života doufám, že jej nepostihne nějaká podobná tragédie, jakou zažili někteří z oněch dvanácti císařů.
