Článek
O tom, že v České republice probíhá bytová krize, není snad potřeba se bavit. Je to daný fakt. Byty jsou extrémně drahé, nájmy jsou také v rekordních výškách a nové byty zkrátka chybí. Má to mnoho příčin, ale nyní se zaměříme na jednu, která je bytové krizi často přičítána, ovšem reálně s ní nemá nic moc společného. Komplikované stavební řízení.
Že je u nás stavební řízení komplikované, je také jasně daný fakt. Kdo kdy něco stavěl či zásadně přestavoval, ten to může jen potvrdit. Mnoho formulářů, dlouhé čekací lhůty, poplatky… To jsou všechno náležitosti, které pochopitelně nechce nikdo dobrovolně snášet, ale k legální stavbě jsou zkrátka potřeba. Nejedná se ani o nic nového. Celý proces stavebního řízení je tu s námi již dlouhou dobu a nejedná se o žádnou Fialovu novinku. Novinkou měla být digitalizace stavebního řízení, od které si mnozí slibovali hodně, především zefektivnění a zjednodušení. Ovšem zázrak se nekonal, dopadla velmi neslavně a byla příčinou odchodu Pirátů z vlády.
Můžeme se často dočíst, že stavební řízení stojí za nedostatkem bytů. Patrně podle názoru, že celý proces schvalování stavby lidi odradí od stavění a raději se tísní někde v „králíkárně.“ Vážně si někdo myslí, že člověk, který se rozhodně investovat miliony do vlastního bydlení, který si najde lokalitu, kde se mu bude líbit, bude odrazen správními poplatky v řádu stovek korun a čekáním pár měsíců na potřebné formuláře a obligátní bílý papír „Stavba povolena“? U velkých developerů asi taky nemůžeme očekávat, že by jejich právníky zaskočilo neefektivní stavební řízení natolik, že by šli raději prodávat pomeranče. Staví se dál jak soukromě, tak investičně. Kupodivu, i přes zpřísnění stavebního zákona, se za Fialovy vlády dostavuje ještě více bytů než předtím.
Otázkou zůstává, zdali jsou lidé znechucení byrokracií natolik, že raději nestaví. Odpovědí bude patrně že nikoliv. Když už se někdo rozhodne stavit, je vyběhání patřičných povolení ještě ze snazší kategorie. Je to sice zdlouhavé, ubíjející, vyčerpávající, ale pořád ve srovnání s tím, co ho čeká, je to brnkačka. Kdo tvrdí, že ne, ten asi nikdy nedával dohromady tým zedníků, instalatérů, topenářů, obkladačů, elektrikářů a malířů. Úplně stačí, když si jeden z nich zlomí nohu a veškeré plánování jde do kopru. Může se obvolávat znovu, zajišťovat termíny, posouvat práce, upravovat kalendář, doprošovat řemeslníky. Ono totiž sehnat kvalitní a ochotné řemeslníky není vůbec jednoduchá záležitost. Mnohdy se dočkáte odpovědi, že za půl roku si na vás čas udělají. A zkuste skloubit šestery řemeslníky, s množstvím proměnných, které vám do plánu naháže osud. Pořád máte dojem, že vyplňování formulářů a čekání ve frontě na úřadě je to nejhorší?
Ale ani řemeslníci nejsou největším problémem. Největším problémem jsou samozřejmě peníze. Kdo stavěl před rokem 2019, tedy tzv. dobou covidovou, má štěstí. Protože během té doby se ceny materiálu zdvojnásobily. Kdo stihl postavit před rokem 2019 za tři čtyři miliony rodinný dům, tomu dnes šest milionů stačit nebude. A našetřit si takovou sumu není úplně jednoduché, brát si hypotéku s vidinou doživotního splácení také není úplně povzbudivé. K tomu přidejme oblibu singles vztahů, kdy lidé stále raději žijí sami. A to je tím hlavním důvodem, proč lidé nestaví. Zkrátka na to nemají peníze. Patrně čekají, až půjdou zase ceny dolů, což se zatím nejeví jako reálná možnost.
Do toho ještě máme bohatší vrstvy, které skupují investiční byty, které buď drží prázdné, jako pojistku proti inflaci, nebo jednorázově pronajímají třeba v rámci Airbnb. V lepším případě je pronajímají k dlouhodobému bydlení, ale také si to nechávají patřičně zaplatit a tlačí ceny nájmů absurdně vysoko. Koneckonců, rozhodnou-li se investovat a koupit byt za 5 milionů, vrátí se jim to při nájmu 20 tisíc měsíčně za více než 20 let. To nevypadá jako dobrá investice, ale… A dalším hřebíčkem do bytové rakve jsou již zmíněné singles vztahy, které neúměrně tlačí na počty bytů. Oproti roku 1991 dnes žije sám v bytě dvojnásobek lidí.
Chceme-li více bytů, pak nám nezbyde než víc utrácet. Čekat na zázračné zlevnění postrádá smysl. A i kdyby stavební řízení bylo sebejednodušší a dalo se vyřídit dvojím kliknutím z pohodlí domova, těžko bychom mohli očekávat, že to nějak zásadně změní situaci na bytovém trhu. Protože pro lidi odhodlané stavět je povolení ke stavbě jen formalitou.
