Článek
Elektromobilita je stále ještě poněkud nový a neokoukaný směr, kterým se začala tak trochu nuceně ubírat automobilová (i jiná) doprava. A každý nový směr má své odpůrce. Když na silnice vyjela první benzínová auta, lidé se jich doslova báli a pořídit si je mohl jen velmi bohatý blázen. Koně v té době byly etalonem perfektní dopravy.
Pokud se přesuneme na koleje, pak tam byl vývoj poněkud hladší. Elektrické lokomotivy sekundovaly těm parním, později se do toho míchaly ještě dieselové. Zatímco dieselové a elektrické přetrvaly, parní zaparkovaly v depech, aby vyjížděly jednou za rok na speciální jízdy, případně aby se dostaly nanejvýš do muzea.
Technicky zaměření lidé vám řeknou, že parní lokomotiva ze 40. a 50. let je nejdokonalejší mechanický stroj na světě, a nezbývá než s nimi souhlasit. Za zhruba sto let, co brázdily koleje, se vypilovaly do dokonalosti. A kdo viděl naživo například slavný český Albatros nebo německou řadu Baureihe 45, musí to uznat. Majestátní kolosy plné trubek a táhel tak složitých, že pochopit jejich funkci mohou jen odborníci. Zkrátka dokonalost na ocelových kolech. Komu by se chtělo dobrovolně opouštět tuto nádhernou ladnou dokonalost?
Jenže doba plynula a technologie pokročily. I standardy se změnily. Z parních lokomotiv se staly zbytečně extrémně kouřící neekonomické stroje, které se postupně vyřadily z provozu. Jejich místo zaujaly pružnější dieselové lokomotivy, které, i když umí kouřit také, jsou podstatně ekologičtější a nezapalují trávu u kolejí. A především jsou méně náročné na obsluhu.
Parní lokomotivy mají i dnes spoustu milovníků a lidí, kteří se nad jejich chladnou krásou rozplývají. Ten zvuk, když si rozjíždějící si mašina odfoukne z válců, ten pohled, jak se černý dým zběsile valí z komína a pára sršící z různých částí potrubí, je nenahraditelný a kouzelný vjem, který jinde zkrátka není.
Stejný pocit člověk má, když naživo slyší motory vozů Formule 1, když slyší převalující se americký osmiválec, nebo ukřičené italské supersporty. Z výfuku se zkrátka line hudba doprovázející obrovskou sílu zavřenou pod kapotou. A systém tak složitý, že i parní lokomotivy blednou závistí.
Je naprosto snadné pochopit, co mají vrcholné motory a parní lokomotivy společného. Kouzlo techniky, které nadšence lechtá na duši.
Doba opět pokročila. My pomalu zavíráme garážová vrata za auty se spalovacími motory. Naše vnoučata se na ně časem budou chodit koukat jen do muzea, nebo na speciální předváděcí akce. Možná to je částečně škoda, ale když se nad tím zamyslíme, tak většinou nikoliv.
Spalovací motor je úžasná věc. To jsme si napsali dříve a o tom snad nikdo nepochybuje. Na druhou stranu, kolik takových spalovacích motorů je radost poslouchat? Dělá snad někomu radost nastartovaná Oktávka, Passat, i30 nebo Duster? To jsou nejprodávanější auta letošního roku. V první třicítce není ani jeden model, který by dělal pravověrným řidičům petrolheadům radost. Většinou jsou to auta, která nás mají dopravit z bodu A do bodu B. Nic víc. Před dvěma lety byl nejprodávanější sportovní model Cupra Formentor až na 38. místě v žebříčku.
Hysterie, která probíhá kolem odchodu spalovacích motorů, tedy pochází spíše ze strachu z nového typu pohonu než z lásky ke spalovacím motorům. Lidé jsou k novým technologiím nedůvěřiví, což lze chápat. Však také baterie a celkově elektrické vozy ušly za těch 10 let, co tu s námi jsou, obří kus cesty a auto, které si koupíte dnes, je řádově lepší než stejné, co se dalo pořídit před deseti lety.
Nezbývá nám než se smířit s tím, že spalovací motory budou postupně vytlačeny na závodní okruhy a srazy. Stejně jako parní lokomotivy budou budit zaslouženou pozornost, protože budou vzácné. Většina lidí nakonec přesedne do elektrických aut ( i když tento proces by šel udělat daleko lépe), aniž by jim to nějak zásadně vadilo, protože zjistí, že to není tak hrozné, jak si mysleli. A na auta na benzín se budou s dětmi chodit koukat do muzeí, stejně jako my dneska chodíme na parní lokomotivy.
