Článek
V dnešní době je takřka nemožné, pokud alespoň okrajově sledujete politiku, nebýt fanouškem jedné či druhé strany politického spektra. Buďto podporujete Babiše, nebo Fialu (jehož pozice se nyní zatřásla a není jisté, že bude lídrem i nadále) a strany těmto lídrům podružné. Nic mezi tím není, stejně jako možnost nebýt ani na jedné straně barikády.
Pak tu máme povinnost platit daně. Ta je samozřejmá natolik, že Benjamin Franklin mohl s klidem prohlásit, že „Na tomto světě není nic jisté, až na smrt a daně.“ Většina lidí se tím nezaobírá, protože daně za ně odvádí zaměstnavatel a obchodníci, ale ten, kdo je ekonomicky sám činný, má povinnost daně odvádět. V případě, že je neodvádí, hrozí mu trest. To dokládá i počet osob stíhaných za tento podvod, který se měsíčně pohybuje zhruba kolem 20.
Tento počet dokládá i skutečnost, že se u nás daně zkrátka krátí. To znamená, že ten, kdo má povinnost část svých výdělků odvést státu tak nečiní za účelem vlastního obohacení. A samozřejmě existuje i správa (takzvaná optimalizace) daní, která je zákonem nepokrytá a tudíž legální, a umožňuje plátcům odvádět co nejméně. Toho pochopitelně využívá značná část lidí. Mají k tomu příležitostí celkem dost.
Nyní spojme tyto dvě skutečnosti dohromady a zamysleme se nad tím, zdali je ochota platit daně vyšší, pokud je ve vládě zrovna strana, které podnikatel fandí, či její opozice.
Teoreticky by člověk měl mít tendenci více pomáhat, pokud vládne strana, kterou volil. Měl by být ochotnější odvádět poctivě více, než v případě, že vládne strana, kterou nevolil. Protože té zkrátka nemá potřebu pomáhat s rozpočtem tím, že do něj nasype víc peněz, než musí. Naopak když je s vládou spokojen, neměl by být pro něj takový problém podílet se na státním rozpočtu o něco více.
Totéž by se dalo říci i o běžných neplátcích daně, kteří se dostanou k volbě platit bez papíru, nebo s dokladem. Nejspíše platí to samé, že člověk s vládou spokojený je ochotnější daň zaplatit a fakturu si od řemeslníka vzít, než když vládne ten, koho nevolil.
Jedná se o podprahovou tendenci pomáhat „svému týmu,“ jelikož člověk je od přírody tvor společenský a potřebuje patřit do nějaké skupiny, kterou má tendenci podpořit.
Jenže na druhé straně je touha ušetřit peníze. Málokterá komodita má na lidskou mysl takový vliv jako zlato a peníze. V době, kdy lidstvo neobchází válka či hladomor, mají peníze nad lidskou myslí překvapivě až příliš velkou moc. Proto má tendenci je hromadit, šetřit, nevydávat zbytečně. Takže určité nemalé části je zcela jedno, kdo zrovna okupuje ministerská křesla, mají zkrátka tendenci krást (rozuměj krátit daně) v každém případě a za každého režimu.
O těch, kteří platí daně v plné výši, jak jim předepisuje děravý zákon, by mnozí řekli, že jsou prostě hloupí, když odevzdávají více, než by mohli. Ale třeba to vážně myslí dobře a mají z odevzdaných daní lepší pocit, když je dostane do vínku vláda, které věřil natolik, že jí odevzdal svůj hlas.
Naopak vládě, kterou nevolili pak mají větší tendenci nepomáhat a budou se snažit své příspěvky do rozpočtu minimalizovat. Dát jim najevo, že s nimi nesouhlasí a nechat je v průšvihu zvaném deficit státního rozpočtu vykoupat co nejvíc. Prostě uškodit. Je to lidská přirozenost, stejně jako touha pomáhat vlastní skupině.
Nejvíce by asi pomohlo, kdybychom tu měli politické prostředí, které by lidé měli rádi. Bez vzájemných bojů mezi stranami a animozitou poslaneckých klubů. Takovou vládu, které by lidé věřili a věděli, že odevzdané peníze nerozkrade a využije účelně. Jenže takové utopii jsme, zdá se, čím dál více vzdáleni.
Anketa
PS: Autor daně platí vždy poctivě a nikoho tímto nenabádá činit jinak.
