Článek
Kdo by nechtěl žít z pohádkové renty, užívat si život v luxusu a bydlet v přepychové vile? K tomu jsou pochopitelně potřeba peníze. Hodně peněz. A úplně nejlepší verze je, přijít k takovým penězům bez práce. Děda vždycky říkával, že „poctivou prací ještě nikdo nikdy nezbohatl.“ Takže prací se k takovému majetku vlastně ani přijít nedá. Už to chce něco navíc, nějakou tu přidanou hodnotu. Samozřejmě jsou i lidé, kteří mají pohádkové výplaty a mohou si dovolit žít v luxusu, ale takových bychom ve společnosti nenapočítali mnoho. Jsou také majitelé velkých firem, kteří už mohou být jen vlastníky, protože firma se řídí sama a oni pobírají rentu, kterou jim firma vydělá. Ani takové nepotkáme na každém rohu. Ty, kteří měli to štěstí, že vyhráli v nějaké loterii, úplně pomiňme.
Pro ostatní lidi platí, že jsou součástí takzvaných krysích závodů. Tedy že ráno chodí do práce, odpoledne se z ní vrátí, za vydělané peníze nakoupí a druhý dne jdou zase do práce. Ti se pak těší nanejvýš na dovolenou, případně aspoň na víkend. Takových lidí bude drtivá většina. Nebezpečím krysího závodu je ještě navíc jeho zdánlivý úspěch. Tedy že vyděláme víc, než utratíme a našetříme si ně nějaký nadstandard. Třeba dražší auto, větší dům. Tyto nadstandardy nám pochopitelně seberou více peněz z naší výplaty k tomu, abychom se měli ještě lépe, musíme zase o krok přidat. A tak stále dokola. Krysa se stále honí za svým ocáskem.
Kdo chce vypadnout z krysího závodu a ze šedé masy plebsu chodícího dennodenně do práce, ten samozřejmě přemýšlí, jak přijít k penězům, které mu dovolí krysí kolečko opustit. Někdo zkouší rekvalifikaci, někdo škemrá u šéfa o lepší pozici, někdo se snaží vypracovat a někdo zkrátka pořád sází loterii a doufá. Ani jedno nakonec obvykle stejně nevede ke kýženému výsledku. Pokud v práci dotyčný dostane přidáno, asi to nebude dvojnásobek, ale spíše zlomek původní výplaty. Takže si pomůže, ale ne moc. Stále vidí krysí ocas v zatáčce.
Nastává otázka, kolik peněz musí člověk získat, aby si opravdu polepšil. Někomu, kdo žije s málem, stačí nemnoho k tomu, aby mu to změnilo život. Třeba sto tisíc na nové auto z bazaru. Někomu milion na splacení hypotéky. A někomu deset milionů na postavení rodinného domu.
Další otázkou pak je, kde k takovým penězům přijít? V práci to nemá moc cenu, sázením lidé spíše prodělávají, než vydělávají. Přichází velké lákadlo moderní doby, totiž investice. Mít našetřené nějaké peníze, které investuji, a ony se mi vrátí. Každý rok přibývají procenta a účet bobtná. Bez práce a námahy, stačí mít základní kapitál.
Jenže ani zde si člověk moc nepomůžeme. Pokud skutečně má nějaké peníze nazbyt a rozhodne se investovat, pak rozhodně neprohloupí. Investice mu pokryje inflaci, která ročně bývá zhruba kolem 3 %. Kdyby měl peníze pod polštářem, o tato 3 % nenávratně přijde. Investiční účty mohou nabídnout i daleko zajímavější úročení, než je pokrytí inflace. Záleží na tom, jak moc je člověk ochotný riskovat. Ale i investice s malým rizikem umí vynést víc než ta 3 %. Ne však o moc. Investice s vysokým rizikem umí přinést i více, ale existuje u nich právě i riziko ztráty.
Každopádně ať už investujeme, kam chceme, nikdy nezískáme tolik, abychom vypadli z krysího závodu. Ani ty nejlepší investice nám nedokáží vygenerovat tolik, abychom mohli dát výpověď a žít jen z renty.
Zkusme si vypomoci kalkulačkou. Pokud najdeme investice, které nám přihrají pěkných 5% úroků a na účtu, najdeme plonkový milion korun, pak měsíčně nám díky investici přibydou na účtu zhruba 4 tisíce korun, což rozhodně není nic, co by člověka uživilo. K tomu, abychom měli příjem výše alespoň minimální mzdy, bychom potřebovali na takový účet vložit nejméně 5 milionů korun. A to se dostáváme jen na minimum, takže žádný život v luxusu, naopak v hrubém nedostatku. Pokud bychom chtěli alespoň průměrnou mzdu, pak by na investičním účtu muselo být minimálně 11 500 000,- Šťastný ten, kdo takové peníze najde. A i když by nemusel chodit do práce, mohl žít lépe než většina, stále prostě na Ferrari v garáži, ani luxusní vilu za městem, pomýšlet nemůže. Navíc ještě stále nepočítáme ani s tou tříprocentní inflací, kterou je také třeba dorovnávat, jinak náš příjem bude stále klesat.
Zkrátka jednoduše se zbohatnout nedá. Vlastní pílí a přičiněním se dobře mít můžeme, ale nikdy ne skokově. Nikdy neopustíme svou příjmovou skupinu, i když bychom sebevíc chtěli. A této naší snahy poslední dobou čím dál víc využívají různí podvodníci. Pár příkladů nám ukázalo, že pohádkově zbohatnout se dá investicí do kryptoměn. Co na tom, že většina lidí na tom nevydělala téměř nic, mnozí dokonce prodělali. Důležitá je ta naděje. A tak často slýcháváme zprávy o tom, že někdo naletěl podvodníkům a přišel o půl milionu.
Chceme-li se mít lépe, pak se musíme sami přičinit. Občas jít do rizika a třeba zkusit podnikat, víc se snažit v práci a být povýšen, najít si brigádu, risknout investice, nebo zaškrtávat čísla na herním tiketu a doufat ve výhru. Hlavně být obezřetný a dávat si pozor na velmi výhodné nabídky, protože ty často končí špatně. A také se musíme smířit s tím, že pokud se nestane zázrak, nejspíš se do vyšší třídy stejně nikdy nedostaneme. Užívejme si tedy to, co můžeme, on je život krásný i bez Rolls-Royce.
