Článek
Předjíždění je na silnicích právem považováno za jeden z nejriskantnějších manévrů. Jedná se o poměrně zdlouhavé objíždění pomalejšího vozidla jedoucího stejným směrem, kdy se náš automobil po dobu nezbytnou k bezpečnému předjetí nachází na protisměrné straně vozovky. Tedy na té straně, kterou se proti nám blíží zhruba stokilometrovou rychlostí protijedoucí auta. Jelikož kinetická energie se sčítá, je pak náraz takových dvou vozidel rovný energii, kdy auto narazí do pevné zdi v rychlosti 180 km/h, což je na první pohled zřejmá smrtelná nehoda celé posádky vozu.
Samozřejmě předjíždění je povolený manévr, který je k provozu na silnicích nezbytný. Těžko si představit, že celou cestu například z dovolené v Krkonoších, pojedeme do Prahy za nějakým loudalem 70 km/h. Sice bezpečí je na prvním místě a nejdůležitější je dorazit domů v pořádku, ale ztratit na dvouhodinové cestě další půlhodinu se nejspíš nikomu nechce. Takže ano, předjíždějme dál, ušetří nám to spoustu času a stresu. Ale předjíždějme ohleduplně a především bezpečně!
Co je potřeba k takovému bezpečnému předjetí by snad měl vědět každý řidič. Pro jistotu si to ale shrňme: Hodlám-li předjíždět, pak takový manévr mohu uskutečnit pouze na povolených úsecích, kde je dobrá viditelnost a nehrozí, že mě z protisměru překvapí protijedoucí vozidlo během celého manévru. Samozřejmě také musím bezpečně vědět, že předjížděné auto je jedinou překážkou, kterou hodlám objíždět. V případě, že nás před ním překvapí další pomalu jedoucí vozidlo, prodlužuje se čas a trasa nutná k předjetí, s čímž je třeba počítat už dopředu. Není od věci počítat i s dostatečnou rezervou, kdyby předjížděné vozidlo začalo zrychlovat (což se nesmí), nebo se přihodilo cokoliv neočekávaného na mém voze (porucha a pokles výkonu, špatně zařazená rychlost, nenadálý zásah asistentů), případně mne zaskočily podmínky na vozovce (výmol, předmět atd.). Až v případě, že budu mít dostatečný přehled na úseku silnice přede mnou, jsem schopen bezpečně předjet. Nezapomenu samozřejmě včas dát blinkr a přesvědčit se v zrcátku, jestli už nenapadlo předjíždět někoho za mou, abych mu nevjel do cesty.
Zní to vcelku jednoduše, ale kdo se účastní provozu na silničních komunikacích, tak z praxe ví, že i když většina řidičů tyto základní principy dodržuje, najdou se i tací, kteří na ně naprosto kašlou a jsou schopni předjíždět i na slepo. A nejedná se pouze o „střelce,“ kteří jsou schopní předjíždět do zatáčky nebo před horizontem, ale jedná se i o naprosté ignoranty, kteří absolutně neberou ohled na provoz před sebou a prostě jedou, protože ostatní jim uhnou. Ono jim takové chování vychází dlouho, až do doby, než narazí na nepozorného protijedoucího řidiče, který se místo cesty bude věnovat rádiu, navigaci, líčení, mobilu, nebo milence. A nemusí se jednat jen o majitele drahých silných automobilů, nebo silniční závodníky, kterým patří svět v ojetém BMW, takovéto sebevrahy najdeme běžně i ve firemní flotile naprosto nenápadných vozů. Ale může jít také o řidiče se špatným odhadem, který podcení některý z důležitých prvků pro předjetí, nebo zkrátka přecení výkon svého auta a předjetí nestihne tak rychle, jak původně zamýšlel. Znáte také ty řidiče, kteří se prodírají kolonou a vynucují si místo mezi auty? I ti záměrně vynechávají část poučky o bezpečném předjetí.
Nejzajímavější na celé věci je, že dotyční absolutně nereflektují nebezpečnost situace, kterou vyvolali. O pár metrů uniknou srážce ve velmi vysoké rychlosti, aby za několik vteřin vyvolali tu samou situaci znovu. Těmto lidem patrně vůbec nedochází, že kdyby se na té silnici stalo cokoliv, s čím nepočítali, nemuseli by v tu chvíli, kdy znovu zatočí volantem doleva, být už naživu? Jedná se o záměrný risk, adrenalin, nebo zkrátka nereflektování reality? Ani jedna z možností není dobrá. I přesto takových řidičů není málo.
U srážky dvou protijedoucích vozů počítáme, že určitě do poslední chvíle nebudou udržovat konstantní rychlost, ale budou brzdit. I kdyby stihli snížit rychlost o polovinu, stále oba vozy pojedou kolem 50 km/h, něco pohltí deformační zóny, ale i tak do sebe narazí rychlostí téměř 100 km/h. Což rozhodně není žádný ťukanec, ale pořádná rána, z níž nemusí všichni účastníci odejít živí a zdraví. O tom, že vozidla budou na odpis se ani bavit nemusíme. Chce to vzít rozum do hrsti a mít respekt k rychlosti, protože pak už bude pozdě.
Řidiči, předjíždějte bezpečně! Tento apel nejspíše na úrodnou půdu nepadne, protože dotyční řidiči oplývají vší moudrostí světa a za volantem jsou králové situace. Jenže nejenom že porušují pravidla provozu, ale ohrožují na životě nejen sebe, ale i ostatní účastníky, což je to zcela nejhorší, co mohou udělat. Bohužel neexistuje nic, co by se s tím dalo dělat. Snad jen více neoznačených policejních aut v provozu, přičemž ani nepředpokládám, že by případná pokuta odradila tyto hazardéry od jejich zažitého chování. Ale i kdyby tento článek měl napravit jednoho jediného hazardéra, má smysl.
