Článek
Je to k vidění každé ráno. Před každou základní školou, bez výjimky (a mnohdy i před střední), se od půl osmé ráno začíná tvořit kolona aut přes celou ulici. Dvě až tři vozidla přímo před vchodem do školy vysazují nejmladší členy rodiny, a po zabouchnutí dveří se celá kolona o ty tři místa posune. Zvláštní je, že nikoho nenapadne vystoupit z auta dřív, třeba už na začátku kolony, sto metrů od školy, a ušetřit deset minut popojíždění. Ne, všichni se pěkně svezou až před vchod. Protože by je patrně těch 150 kroků navíc příliš unavilo.
Takový je každodenní obrázek školních ulic. Rodiče chtějí pro své ratolesti jen to nejlepší a proto je přece nenechají jít kilometr pěšky a nebo, nedejbože, jet „sockou“. Když už stejně jedou autem do práce, tak to vezmou kolem školy. Co na tom, že musí vyrážet o půl hodiny dřív a strávit čtvrt hodiny v kolonách. A samozřejmě, ten litr benzínu nebo nafty je také přijatelná cena. Jenže takové zvyky škodí úplně všude, na všech frontách.
Ekologie
Začněme tím, co napadne asi každého jako první. Třicet vrnících aut v koloně produkuje emise zhruba půlhodinu, než zazvoní na vyučování a ulice zase ztichne. Při spotřebě zhruba 0,5 litru pohonných hmot za hodinu při volnoběhu se jedná o spálení 7,5 litrů benzínu v koloně (30 aut x 30 minut x 0,5l). A to nezapočítávám spotřebu na „zbytečnou“ cestu ke škole navíc. 7 litrů benzínu, který před školou vytvoří neviditelný smogový opar. On je totiž také docela rozdíl, jestli auto produkuje emise kdesi v přírodě, nebo ve městě, kde se jich kumuluje daleko více.
Společnost je v současnosti rozdělená na dvě skupiny, které se navzájem nemají rády: Motoristy a Ekology. Motoristé se ohánějí právem využívat své vozy dle libosti, ekologové jim za to nadávají, že likvidují přírodu. A pravdu mají obě skupiny. Logicky je i vožení dětí až před školu jablkem sváru zejména kvůli ekologickým dopadům.
Sociální bublina
Jenže čoudící výfuky nejsou tím jediným, čím vožením dětí před školu škodíme. Škodíme totiž jim samotným. Když zavzpomínám na své dětství, kterak jsem do školy dojížděl autobusem, byla už samotná cesta dobrodružstvím. Už čekání na autobus, zdali přijede nebo ne, bylo perfektním stmelovacím prvkem. I cesta z autobusu do školy byla neotřelou přípravou do života. Morální dilema, zdali spolužáky vandaly nebo kuřáky hlásit či nikoliv bylo dobrou zkušeností. I čekání na školním dvoře, než školník odemkne dveře, bylo zajímavou sociální zkušeností, v níž se mísili prvňáčci s drzými deváťáky.
Zkrátka cesta do školy i ze školy děti spojovala a učila je reagovat na různé životní situace. Pravdou také je, že nebyla zcela bezpečná. Mě třeba během cesty ze školy přejelo auto. (Ale už vím, že se mám rozhlížet.) Možná proto se trajdání dětí po městě chce co nejvíce rodičů vyhnout a raději je dovezou až do školy.
Špatný příklad dětem
Tím, že své ratolesti odvezeme až před školní dveře jim zároveň nevědomky říkáme, že je to normální. Že jezdit „sockou“ je špatně, a chodit pěšky raději také ne. Proč taky, když všude dojedeme autem. Můžeme si to dovolit a máme na to. Sice obezita je u nás na vzestupu i mezi dětmi, ale přece se rodiče o své miláčky musí postarat, jak nejlépe svedou. Dělají jim tím medvědí službu, aniž by si to uvědomovali.
Děti, které v jejich životním období nasávají zkušenosti, příklady a učí se životu, si jednoduše zvyknou, že není problém si kamkoliv dojet vlastním autem. Tedy až budou větší a budou mít auto. Třeba jen pro zmrzlinu do krámu, když na ni zrovna mají chuť. Určitě sami znáte lidi, o nichž se říká, že jezdí autem i vybírat poštovní schránku. A to se většinou jedná o ročníky, které do té školy šlapaly pěšky. Jak asi budou fungovat děti, které pěšky neudělají žádný zbytečný krok navíc? Co na to jejich organismus, který od mala nebude znát pojem chůze? Nápad nahradit kalorie spálené veselým dětským skotačením s vrstevníky cvičením ve fitku je také velmi smutný. Ale pořád lepší než vozit do školy buřtíky, kteří neujdou víc jak sto metrů.
Pokud vozíte děti do školy, nedělejte to. Ubližujete tím jim samotným a neprospíváte ani přírodě. Pokud se o ně vážně bojíte, choďte s nimi alespoň pěšky. Ochudíte je o sociální kontakty, ale aspoň budou zvyklé chodit. Chůze je velmi prospěšná a pálí kalorie snadnou formou. A děti nebudou kynout u počítače, mobilu a televize.
