Článek
Vládu už máme sestavenou. Vede ji Andrej Babiš, který si pod svá křídla vzal i uskupení SPD a Motoristy, kteří u voleb výsledkem skutečně překvapili. Na ministerskou židli se nám, bohužel, nedostal Filip Turek, ale i tak se místo pro zástupce Motoristů našlo. Konkrétně pro Petra Macinku, coby ministra životního prostředí a zároveň ministra zahraničních věcí. Pokud některý z petrolheadů očekával, že motoristé mají zájem o ministerstvo dopravy, pak nastalo velké rozčarování. Zdá se, že daleko lukrativnější je pro Motoristy životní prostředí. Poněkud zvláštní, ale zdá se, že na něm své zájmy, respektive zájmy lidí ve svém pozadí, mají. Drželi se jej zuby nehty, a i když ministrem životního prostředí nakonec není Filip Turek, je jím alespoň předseda Petr Macinka.
První zklamání tedy přišlo s tím, že o silnice se bude starat Ivan Bednárik, kterého si do vlády přes SPD patrně (také) prosadil Andrej Babiš. Žádné neomezené rychlosti, žádné extrémní stavby dálnic a obchvatů, žádné stavby závodních okruhů se patrně konat nebudou. Ba dokonce ani šikana majitelů elektromobilů a zákaz jízdních asistentů. Doprava zůstane tak nějak nedotčena. Pro voliče, který se rád drží volantu, rád se hrabe v motoru a voní mu benzín, je to poněkud velké zklamání. Pro to, aby Macinka držel životní prostředí a zahraniční věci nikdo určitě motoristy nevolil.
Motoristé také rádi vystupovali proti EU. Kritizovali jednotlivá nařízení, především pochopitelně Green Deal. S vysvětlením, že kvůli zelenému šílenství se evropská ekonomika pomalu skládá na lopatky. Svým způsobem měli pravdu a leckomu mohli být v tomto sympatičtí. Jenže promarnili svou šanci. Když už se jim podařilo do Europarlamentu dostat svého nejviditelnějšího zástupce, Filipa Turka, který mohl mít plamenné řeči přímo na půdě Europarlamentu, nechali si jej zvolit zde, coby čestného člena. Turek tedy opustil teplé místečko v Bruselu a vrátil se zpět do vlasti, kde čekal na post ministra. Leč osud tomu tak chtěl, že narazil do hradní zdi, kterou brání Petr Pavel. Ten se proti Turkovi vymezil, a tak byl čestní předseda Motoristů po(s)tupně uklizen coby zmocněnec Babišovy vlády pro Green Deal. Inu, alespoň nějaká trafika. Ale zmocněnec pro silnice by mu rozhodně slušel víc.
Nyní se vraťme opět k Macinkovi, který se v pozici ministra životního prostředí chová poněkud jako slon v porcelánu. Vystupuje tak, že životní prostředí a jeho ochrana jsou pro něj noční můrou. Namísto toho, aby se staral o ten zbytek krásné české přírody, co tu máme, tak se zdá, že nejraději by ji celou zničil. Ideálně zalil betonem a udělal z něj driftovací dráhu. Což o to, jak se říká, zelený fanatismus škodí, a vždy se má jednat o nějaké kompromisy, ale od ministra životního prostředí by člověk čekal spíše ochranu přírody, a ne její systematické ničení. To navíc v situaci, kdy tyto nápady přicházejí samy od sebe a nereagují na podněty například z dopravy. Je to jako dát zdravotnictví někomu, kdo uzavře nemocnice, vnitro někomu kdo propustí policisty a armádu někomu, kdo rozprodá vojenskou techniku. Na druhou stranu, když Andrej Babiš vložil státní finance do rukou Aleny Schillerové, možná stejně postupoval i s Macinkou a očekával, že oba odvedou tu nejlepší práci proti svému rezortu. Což se jim zatím daří.
Buď jak buď, voliči motoristů nevolili tuto stranu porto, aby nás Filip Terek zastupoval coby ministr zahraničních věcí ani jako zmocněnec pro Green Deal. Volili ji kvůli vůni benzínu. Možná poněkud jejich zklamání mírní právě Petr Macinka, ministr proti životnímu prostředí, každopádně asi očekávali víc, a mohou tak být právem zklamaní. Uvidíme, jak se bude Motoristům dařit u dalších voleb, moc nadějí jim však nedávám.
