Článek
V neděli prvního února proběhla v Praze na Staroměstském a Václavském náměstí velká demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla ve sporu s některými členy (především Petrem Macinkou) současné vlády, kteří se jej pokouší nevybíravě přesvědčit, aby jmenoval Filipa Turka ministrem. Je patrně jedno čeho. Demonstrace se podle odhadů účastnilo zhruba 90 tisíc lidí, což skutečně není zanedbatelné číslo a má už nějakou vypovídací hodnotu. Ovšem ani takto vysoké číslo nedokáže obrazně pohnout ledy.
Na demonstraci se objevilo několik známých tváří, herců a dokonce i politiků. Důležité je ale zmínit, že všichni zúčastnění politici byli z opozičního tábora. Tedy že na demonstraci se neobjevil ani jeden člen současné kritizované vlády. Ti se o dění v davu dozvídají přinejlepším z médií.
Co bych si od vlády v takovéto situaci, kdy je Staroměstské náměstí zaplněno tak, že se na něj nevejde už ani jeden člověk, přál? Aby vyslala alespoň jednoho člena, který by s demonstranty diskutoval, obhájil vládní kroky a nespokojeným lidem vysvětlil, co vláda zamýšlí a proč jsou konkrétní kroky takové, jaké jsou. Na demonstraci nebyly žádné zbraně, žádný ozbrojený dav, proběhla vesměs poklidně. Proto není na místě strach z nějakého lynčování a nějaký zástupce vlády může na pódiu klidně vystoupit. S největší pravděpodobností by nepřiletělo ani vejce, nanejvýš by demonstranti řečníka vypískali.
Diskuse. To je to, co na takové demonstraci chybí. Bez diskuse demonstrantům nikdo nic nevysvětlí a oni odcházejí domů ve zcela stejné náladě, v jaké přišli. Nikdo patrně nebude tak zdatný řečník, že všechny demonstranty uklidní a ti se po jeho řeči rozejdou domů spokojení. Ale stále jich může alespoň pár přesvědčit a ostatní donutit přemýšlet, jestli je to skutečně tak zlé, jak si myslí.
Ovšem když se vláda zachová tak, že se tváří, že nějaká demonstrace je jí zcela ukradená, nezmění se vůbec nic. Dokud budou reakce ze strany kritizované vlády nulové, případně se smrsknou na ranní SMS, vůbec nic se nezmění. Smát se z oken hradu a obviňovat demonstranty, že jsou podplacení je velmi jednoduché, ale zcela bez efektu. Naopak je utvrdí v tom, že demonstrují proti správné osobě.
Bohužel, realita je taková, že dokud budou demonstrace pokojné, nemá vláda absolutně žádný důvod jednat. Nechá protestující, aby se jednou týdně vykřičeli na náměstích a může dál téměř nerušeně vládnout. Jediné, co projeví, je absolutní nezájem. Je to bez práce a bez rizika. Co jim je po nich. Nějakých 90 tisíc lidí…
Mohlo by však být daleko hůř. Pro obě strany. Naštěstí to tu nebylo již dlouho, ale existuje možnost radikálních protestů. Takových, při kterých dochází ke škodám na majetku a v těch nejhorších případech i ztrátám na životech. To jsou protesty, na které vláda reagovat musí. Obvykle použitím násilí. Současný příklad máme v tuto chvíli v Íránu. A zdaleka se vyvarujme toho, aby se něco podobného stalo i u nás. Rozhodně k násilí ani nepokojným protestům nikoho nenabádejme, naopak snažme se takové jedince mírnit a uklidnit.
Pro vládu by však by bylo nanejvýš zodpovědné jednat. Pokud vláda bude dál ze Strakovy akademie maximálně z okna plivat směrem ke Staroměstskému náměstí a ráno psát nechápavé SMS, bude frustrace demonstrujících přibývat. Ti by mohli začít přemýšlet, jak škodit, aby jejich kritika dolehla až na jednání vlády. V lehčích případech začnou například blokovat vstup do sněmovny, k čemuž následně bude přizvána k zásahu policie. Roztočí se spirála nenávisti a trestů.
Proto zkusme apelovat na předsedu vlády, aby demonstrace navštívil, ne k nim jen jednou týdně prohodil povýšenou jedovatou slinu v Čaulidi. Anebo když už ne sám Babiš, tak alespoň nějaký kompetentní člen vlády. Nechť s demonstranty diskutují a vysvětlí jim, jaká je situace a proč jsou takové kroky nezbytné. Pro Babiše v Čaulidi, respektive podcastu „Sorry jako“ není problém obhájit si cokoliv, tak proč nechce vejít na pódium a poučit stejně i tu část obyvatel, která „Sorry jako“ nesleduje?
Na závěr raději znovu apeluji, aby všichni zůstali v klidu a demonstrace neradikalizovali!
