Článek
Bylo to tu vždycky. Vládnoucí majorita si v rámci kratochvílí i ventilování napětí vybrala nějakou menšinu, na které se pak vyřádili. Velmi dobře to znají židé, kteří si od středověku prošli několika pogromy a jejichž útlak došel vrcholu za druhé světové války. Své by mohli vyprávět kočovní Romové, v jejichž patách vždy byli četníci ochotní i střelby. Černoši v Americe taky neměli na růžích ustláno. Homosexuálové si své místo ve společnosti našli až v posledních pár desítkách let. Předtím se o tom báli mluvit i v rámci vlastní rodiny.
Moderní Evropan, zdá se, je člověk osvícený, tolerantní, plný lásky k bližním svým. Neměl by proto mít problém zahodit veškeré rasistické tendence a předsudky a brát každého, jaký sám je. Neškatulkovat podle etnika, náboženství nebo orientace. Prostě zhodnotit každou jednotlivou osobu a k té se chovat tak, jak si sama zaslouží. Jednoduše by se dala zrušit diskriminace. Moderní Evropan již s tímto termínem vůbec nemusí operovat.
On ne každý bílý muž je dobrým člověkem, stejně jako ne každý člen nějaké menšiny je člověkem špatným. Obojí být může, ale rozhodně nemusí. Bohužel stále zde ale platí předsudky, často živené podobným jednáním členů menšin. Prostě většina menšiny se stále chová tak, jak to známe z předsudků. A tím velmi kazí reputaci svým soukmenovcům. Lidé pak mají tendenci zevšeobecňovat a takříkajíc házet všechny do jednoho pytle. Což je velmi negativní pro vývoj členů té které komunity. Pokud jedinec ví, a má v praxi ověřeno, že i když se bude snažit sebevíc, bude u většiny pořád „odpad,“ tak má velmi málo motivace s tím něco dělat. Jedincům, kteří z těchto stereotypů vypadli, velmi gratuluji a přeji jim úspěch. Neměli to lehké a předpokládám, že ani vlastní rodina je příliš nepodporovala.
Vraťme se ale k původní myšlence zrušení diskriminace. Lidé v současné době žijící v Evropě jsou, řekl bych, velmi dobře uspokojováni jak finančně (ano, i když mnozí skuhrají, máme se dobře), tak zábavou, kulturou. Máme se nejlépe v historii lidstva. Už bychom neměli mít tendenci ventilovat své problémy na nějaké menšině. Vlastně ani problémy nemáme. A pokud se jim třeba rozpadá manželství, pak za to rozhodně nemůžou Romové, Židé, homosexuálové, svobodní zednáři ani Soros s Gatesem. Mohou si za to sami (případně jejich drahá polovička).
Je ale moderní člověk schopen se nad to povznést? Je schopen soudit jednotlivce a ne etnikum? Naneštěstí události posledních let nám ukázaly, že ani omylem. Stačilo rozpoutat válku na Ukrajině a opět házíme všechny ukrajinské uprchlíky do jednoho pytle. Mezitím si jistě spousta Romů vyslechla nějakou nadávku, případně předem odmítavý postoj při pracovním pohovoru. Stejně jako většina homosexuálů zná ten pocit, kdy je pro ostatní minimálně divný, v horším případě se pak taky stává hromosvodem nadávek.
Setkáváme se však i se zatvrzelým opakem. Kdy pro menšiny jsme ti utlačovatelé, a proto si oni preventivně vybíjí frustraci zase na nás. Čímž rozhodně nepomáhají společnému souznění, a naopak přilévají olej do ohně. A my jim to pak zase vracíme. Začarovaný kruh, z něhož bude složité vystoupit.
Takovou snahou o proměnu myšlení by mohly být kampaně jako Black lives matter, nicméně jejich efekt je, zdá se, poněkud opačný. Namísto toho, aby podvědomě apelovala, že odsuzovat Afroameričany je špatné, dělá to zbytečně agresivní formou, která celému problému až škodí. Dostala se tak na úroveň elektromobility, kterou lidi nenávidí ne proto, že je, ale proto, že jim ji někdo vnucuje.
Stále nejsme schopní, uvědomit si, že tento Rom, žid, černoch nebo homosexuál se chová normálně, ničím mě neobtěžuje, a proto se k němu budu chovat tak, jako k ostatním členům své majority čili jak si zaslouží. Je to vizitka naší frustrace, a především snahy hodit odpovědnost za své problémy na někoho jiného. Nedělají to všichni, ale dělá nás to většina.
Třeba tím, že odstraníme ze své společnosti rasismus zároveň vymýtíme i rasismus pozitivní, který nás taky umí nadzvednout ze židle (mnohdy naprosto oprávněně).
Zkusme se tedy posunout do 21. století a nesoudit Roma za to, že je Rom, žida za to, že je žid, černocha pro jeho barvu kůže, muslima za jeho víru a homosexuála pro jeho orientaci. Zkusme hodnotit každého jednoho člověka, jaký je on sám, ne jací jsou ostatní jeho soukmenovci. Však o Češích se po okolních zemích říkalo, že krademe jako straky. A kdo z vás odpovídá těmto zažitým předsudkům? A jste rádi házeni do pytle s ostatními? Předpokládám, že nikoliv, zkusme tedy totéž nedělat svým spoluobčanům.
