Článek
Předchozí, Fialova vláda, se usnesla, že přidá peníze na obranu. Tak, jak to požaduje NATO a nyní na zvýšení rozpočtů na obranu tlačí i Donald Trump. Není se co divit, protože aliance, kdy se všichni schovávají za toho nejsilnějšího, aniž by vystupovali po jeho boku, jaksi nefunguje. Aliance má být souhrou všech členů, ne, že jeden všechny táhne, zatímco ostatní se „poflakují.“ Nefunguje to ve sportu, ani v boji. Není se tedy co divit, když si ten zlý Trump dupnul, aby Evropští členové „začali makat“ a navýšili své příspěvky do společné věci. USA pod vedením Trumpa už došla trpělivost a nemíní se o nás jen tak starat. A my se na ně za to zlobit nemůžeme.
Do toho ve světě zuří války. Ne nějaké lokální konflikty, které se Evropy absolutně nedotýkaly. Nyní máme již čtvrtým, respektive dvanáctým rokem válku přímo v Evropě, 264 kilometrů východně od našich hranic. Ne lokální bojůvky ani odboj, ale válku, v níž umírají miliony lidí a hoří celé roty tanků. Něco, co tu od druhé světové války nebylo. Za velkou louží zase Američané ve Venezuele předvedli, jak vypadá technologická armádní převaha, když zlikvidovali tamní režim během jedné noci. Válka v pásmu Gazy ještě stále neskončila. Pákistán napadl opuštěný Afghánistán. A do toho se spustila nová válka s Íránem. Ještě se to nedá říci přesně, k tomu je potřeba časový odstup, ale vypadá to, jako bychom byli účastníky třetí světové války. S hrůzou můžeme očekávat, jestli se náhodou nakonec nepřidá i Čína. Naštěstí u nás aktuálně zrovna nic nevybuchuje.
A jak se rozhodla naše vláda? Snížila výdaje na zbrojení. To přesto, že tuto skutečnost Trump neuvidí rád a Babiš stále usiluje o pozvání do Bílého domu, což vzájemně není příliš kompatibilní. Ale posedlost pozvánkou do Oválné pracovny není tím nejdůležitějším, oč jde. Jde o naši obranu. Jde o to, že Slovensko a (naštěstí ten větší) zbytek Ukrajiny stojí mezi námi a imperiálními choutkami Ruska. Ale v dnešní době to nemusí být zrovna Rusové, kdo nás napadne a obsadí, nebudeme-li se bránit. I když je to stále nejpravděpodobnější.
Až Trumpovi zase jednou ujedou nervy a rozpustí NATO, nebo se rozhodne vyhodit členy, kteří neplní své závazky, pak se nám klidně může stát, že budeme najednou neutrální, jako Švýcaři. Jenže bez hor a naditého švýcarského rozpočtu, který si může dovolit nasypat do armády navíc 800 miliard. Ochota Poláků nám případně pomoci asi také nebude úplně vysoká, vzhledem k výrokům našeho premiéra v minulosti. Zůstali bychom v tom sami, s okleštěnou armádou.
V případě, že bychom chtěli být neutrální, což rozhodně není dobrý nápad, tak je nadmíru jasné, že se neubráníme vůbec nikomu. Síla naší armády je pouze v součinnosti s ostatními členy NATO. Česká armáda se sice již konečně modernizuje, ale velmi pomalu. Vnitřní dluhy z dob, kdy se na armádním vybavení šetřilo a kašlalo se na modernizace, narostly už poměrně hodně. Sem tam přistála nějaká předražená zakázka, ale nic koncepčního. Tyto praktiky se začaly lámat a armáda postupně dostává nové vybavení, ale kroky s tím spojené, tedy armádní zakázky, jsou u nás velmi neoblíbené téma, vzhledem k předchozí korupci. Možná i proto se Andrej Babiš populisticky rozhodl snížit naše náklady na obranu.
Vrtulníky Mi-24 jsme již vyřadili.
Jenže žijeme v době, kdy mnohá odvětví naší armády jsou v zastaralém stavu. Na moderní stíhačky si ještě počkáme, tanky se mění jen velmi pomalu a tendr na obrněné transportéry budí zatím jen emoce. Sovětské vrtulníky pomalu nahrazují americké stroje, ale v počtu víceméně zanedbatelném. Personální počty se dlouhodobě nedaří obsazovat a česká armáda bojuje s podstavem.
Zatímco Polsko, vědomo si ruské rozpínavosti poblíž svých hranic, se rozhodlo investovat do armády 4,7% HDP a nakupuje tanky z Ameriky i Koreje, my jsme se jen s těží vyhoupli přes deklarovaná 2%, na 2,35% abychom hned vzápětí tyto výdaje snížili o 21 miliard na 2,07% HDP.
Po necelých sto letech, od doby, kdy se u nás horečně stavělo pohraniční opevnění proti nacistickému Německu se dostáváme do situace, kdy hrozí válečný scénář znovu, ale my peníze raději rozdáme „našim lidem.“ Jako by státní zaměstnanci a důchodci měli ubránit zemi před Ruskou hordou postupující na západ, aby si vzala zpět to, co ztratila při rozpadu SSSR.
Je důležité žít a ze strachu před okupací se neklepat strachy a cpát veškeré finance do obrany. Ale je také třeba si uvědomit, že nejslabší hráči bývají z týmu vyhozeni přednostně. A že sami se rozhodně neubráníme. Snižování armádního rozpočtu uškodí jak naší mezinárodní reputaci, tak i ochotě ostatních členských států NATO držet mezi sebou podobné vyžírky, kteří nejsou ochotní hrát týmově.
Možná by někdo mohl namítat, že je úplně jedno, jestli žít pod diktátem Bruselu, USA nebo Ruska. Takoví lidé by si měli připomenout, jak vypadala ruská okupace třeba v Izjumu, jaká je politická situace v Čečensku, nebo jaký „blahobyt“ mají lidé ve východních republikách Ruské federace. Jestli se někdo chce stát součástí takové federace, pak měl dost dlouhou dobu na to, aby se do Ruska přestěhoval (což někteří učinili). Ostatní sice nadávají na západní politiku (zároveň milují Trumpa), hltají její výdobytky, ale do Ruska se odstěhovat nehodlají.
Nikomu se nechce dávat 5% HDP na obranu, jak po nás požaduje Donald Trump. Ale doby míru, zdá se, pominuly a lidstvo se musí opět probudit z krásného snu zvaného mír, jinak zažije podobný šok, jako když začala první světová válka. A populisticky prošustrovat vyčleněných 21 miliard pro armádu a proinflačně je rozpustit mezi lidmi, žádného útočníka neodradí. Odradí ho jen připravenost na obranu. Si vic pacem, para bellum. I to holt stojí peníze, ale válka je násobně dražší.
