Článek
Vládní strany a strany opoziční se většinou ve vedení země střídají. Je to jev typický téměř pro celý demokratický svět. Jelikož lidé jsou vždy s aktuální vládou nespokojeni, zkouší v dalších volbách alternativu ve formě opozice, s níž jsou za další 4 roky opět nepokojeni a volí zase předchozí. Zkrátka politický koloběh v praxi. Málokdy jedna strana obhájí svá křesla dvě volební období po sobě, i když i to se občas stává.
V naší zemi se ještě poslední dobou podobné střídání moci koření výživnými demonstracemi, poněvadž u nás se již politika nedělá rozumem, ale srdcem a mnoho voličů tak nevolí podle programu, ale podle toho, kam je táhne srdíčko. A když není ve vedení voličův tým, volič je nespokojený a jde demonstrovat. Je to jeho právo, takže proti tomu vlastně ani nelze nic moc namítat.
V minulých volebních obdobích, kdy byla ve vedení země vláda Andreje Babiše, se demonstrovalo, poté, kdy zemi vedla vláda Petra Fialy se demonstrovalo, demonstruje se i nyní, kdy v premiérském křesle opět sedí Andrej Babiš. Zkrátka jeden ze dvou velkých politických fanklubů, které u nás máme, je pokaždé nespokojen a schází se na náměstích, aby vyjádřil svou nespokojenost. Je-li ta která demonstrace po právu a nebo zcela vylhaná, nechť laskavě posoudí každý sám.
Co je však rozdílné, je pojedí občanů, kteří zrovna nedemonstrují. Kdo si vzpomíná na demonstrace proti drahotě, na takzvané Rajchliády a demonstrace vedené Vrabelem, jistě si i matně vzpomene, jak na ně reagovala druhá strana barikády, která se demonstrací neúčastnila. Hlavním nosným tématem proti demonstracím byl posměch. Zesměšňování témat, demonstrantů i těch, kteří demonstrace svolávali. Demonstranti byli posměšně označování jako dezoláti, nebo chlastenci, bylo jim vytýkáno, že na pivo, cigára a dvě stovky pro Vrabela mají, ale demonstrují proti drahotě. Poukazováno bylo také na skutečnost, že ve vlastenecké demonstraci je více ruských vlajek než českých. Objevily se případy, kdy účastníci těchto demonstrací byli velmi neurvalí a agresivní. Nicméně hlavní proud reakcí na tyto demonstrace byl nesen spíše v typickém českém humoru, případně v silném opovržení.
Nyní se zase demonstruje. Oficiálně na podporu prezidenta, neoficiálně proti Babišově vládě, respektive proti Motoristickým manýrům. A i tyto demonstrace se pochopitelně setkávají s reakcí jejich odpůrců. Avšak nyní už nenarážíme na skvělý český humor, ale na opakování konspiračních teorií ohledně prezidentovy minulosti a čirou agresi. Ačkoliv demonstrace jsou vlastně organizovány mírumilovně, jako neútočné a nemají za cíl nikoho svrhnout, zastánci současné vlády se minimálně na sociálních sítích chovají jako utržení z řetězu. Míra agrese v příspěvcích je až zarážející. Slabší jedinci mohou mít z takových příspěvků i strach.
Nejde o to, kdo koho napadá, že zrovna demonstruje. Vyjádřit svůj názor je zcela v pořádku. Jde o to, jakým to dělá způsobem. A pokud ten způsob je až takový, že se demonstranti obávají fyzického napadení, není něco už špatně?
