Článek
Píše se březen 1939. Němečtí generálové si s hrůzou uvědomují, že jejich vlastní tanky (Panzer I a II) jsou spíše „cvičná vozítka“ s kulomety, která proti moderním armádám nemají šanci. A pak otevřou vrata továren ČKD v Praze. Uvnitř stojí stovky nablýskaných tanků LT vz. 38. Byla to chlouba československého průmyslu. Inženýr Alexej Surin zkonstruoval stroj, který neměl slabinu. Měl vynikající podvozek s velkými pojezdovými koly (který se nelámal), silný motor Praga a na svou třídu ničivé dělo ráže 37 mm.
Němci neváhali ani minutu. Tanky přeznačili na Panzer 38(t) – to „t“ znamenalo tschechisch – a vyzbrojili jimi své elitní divize. Když v roce 1940 Wehrmacht vtrhl do Francie, v čele úderu jela 7. tanková divize pod velením Erwina Rommela. Této divizi se říkalo „Divize duchů“, protože postupovala tak rychle, že ani německé velení nevědělo, kde zrovna je. A v čem Rommel seděl? V českém tanku. Později ve svých pamětech pěl ódy na českou ocel. Zatímco německé stroje se zadíraly, „pražské“ tanky jely dál.
Byl to drtivý paradox. Českoslovenští dělníci v Libni a ve Vysočanech chodili do práce a montovali pásy a motory do strojů, které pak drtily francouzské a britské vojáky – tedy muže, kteří měli bojovat za naši svobodu. Francouzští tankisté často nevěřili, co je zasáhlo. Mysleli, že bojují proti německé technice, ale ničily je výrobky ze země, kterou jejich politici v Mnichově zradili.
Kvalita podvozku LT vz. 38 byla tak fenomenální, že i když samotný tank později zastaral (jeho pancíř už nestačil na ruské T-34), Němci podvozek nezahodili. Postavili na něm stíhač tanků Hetzer (Štvanice). Ten se vyráběl až do posledních dnů války. Byl nízký, nenápadný a smrtící. Hetzer byl tak dobrý, že ho po válce ještě léta používala švýcarská armáda a… paradoxně i nová československá armáda.
Příběh LT vz. 38 je důkazem, že český strojírenský průmysl byl před válkou absolutní světovou špičkou. Měli jsme technologie, které nám záviděla i velmoc jako Německo. Bohužel, historie nám přidělila roli zbrojíře cizích armád. Je smutné pomyslet, že kdyby se dějiny otočily jinak, mohly tyto tanky bránit Šumavu, a ne dobývat Paříž.
Otázka do diskuse: Měli čeští dělníci a inženýři v ČKD během okupace sabotovat výrobu (a riskovat popravu), nebo je omluvitelné, že „jen dělali svou práci“ a vyráběli pro Wehrmacht jedny z nejlepších zbraní války?
Zdroje:
- Kliment, Charles K.: Československá obrněná vozidla 1918–1948.
- Francev, Vladimír: LT vz. 38 – Tank, který se povedl.
