Článek
Představte si materiál, který je tak jemný, že ho lidské oko nevidí, ale přitom dokáže zastavit viry, filtrovat vodu na molekulární úrovni nebo sloužit jako lešení pro růst nových lidských orgánů. To jsou nanovlákna. Desítky let se vědci po celém světě snažili přijít na to, jak je vyrábět ve velkém. Zatímco laboratoře v USA či Japonsku stále tápaly, tým profesora Oldřicha Jirsáka na Technické univerzitě v Liberci (TUL) v roce 2004 šokoval svět.
Představili Nanospider. První zařízení na planetě, které využívalo metodu elektrospinningu z volné hladiny polymeru. Zní to složitě, ale výsledek byl prostý: čeští inženýři jako první dokázali z laboratoře přejít do tovární haly a začít nanovlákna „soukat“ v nekonečných rolích.
Tento úspěch okamžitě proměnil Liberec v globální centrum nanotechnologií. Spolupráce univerzity s místní firmou Elmarco vytvořila technologický tandem, který neměl konkurenci. Nanospider se stal světovým patentem a začal se vyvážet do nejprestižnějších výzkumných center od Singapuru po Silicon Valley.
Liberecký příběh je fascinující v tom, že nešlo o náhodu, ale o výsledek dlouhodobé tradice textilního strojírenství na severu Čech. Ukázali jsme, že naše „tradiční“ obory umíme přetavit v high-tech budoucnost. Nanospider není jen stroj; je to symbol české odvahy nebát se neviditelných světů a ambice být v nich těmi nejlepšími. Pod Ještědem se zkrátka tvoří materiály pro 21. století a svět se sem jezdí učit, jak se to dělá.
Otázka do diskuse: Mělo by Česko vsadit svou budoucnost právě na nanotechnologie a biotechnologie jako na své nové „národní stříbro“, které nahradí tradiční automobilový průmysl?
Zdroje:
- Jirsák, Oldřich: Nanotechnologie na TUL.
- Hospodářské noviny: Příběh stroje Nanospider a firmy Elmarco.
