Článek
Ve 30. letech 20. století se v hospodách a konstrukčních kancelářích střední Evropy potkávali dva géniové. Ferdinand Porsche a Hans Ledwinka, šéfkonstruktér Tatry. Byli to přátelé i rivalové. Často spolu diskutovali o budoucnosti motorismu. Ledwinka v Kopřivnici tehdy pracoval na revolučním prototypu malého vozu Tatra V570. Měl to být vůz pro masy – levný, jednoduchý, s motorem vzadu, aby nepotřeboval kardanovou hřídel, a s proudnicovou karoserií, která šetřila palivo. Když Ledwinka v roce 1933 prototyp představil, předběhl dobu o desetiletí.
V téže době v Německu Adolf Hitler snil svůj sen o „Volkswagen“ – lidovém vozu pro každou německou rodinu. Pověřil úkolem Ferdinanda Porscheho. Ten byl pod obrovským tlakem. Termíny hořely, Hitler byl netrpělivý. A tak se Porsche, jak později sám přiznal, „někdy díval Ledwinkovi přes rameno“. Když byl v roce 1938 představen finální KdF-Wagen (pozdější Brouk), podobnost s Tatrou V570 a větší Tatrou 97 nebyla náhodná. Byla do očí bijící. Stejný „hrb“, stejné žebrování na zádi, stejná koncepce motoru, stejný podvozek.
Tatra se okamžitě ozvala. Vedení kopřivnické automobilky podalo žalobu pro porušení patentů. Vypadalo to na jasný případ. Německá strana si byla vědoma, že opisovala. Jenže do sporu zasáhla „vyšší moc“. V říjnu 1938 Hitler anektoval Sudety a v březnu 1939 okupoval zbytek Československa. Během své návštěvy autosalonu v Berlíně údajně u stánku Tatry prohlásil: „Tohle je auto pro mé dálnice.“ Ale nechtěl, aby ho vyráběli Češi. Výroba Tatry 97 byla nacisty úředně zakázána, aby nekonkurovala Broukovi, a soudní spor byl „zmrazen“ silou Wehrmachtu.
Spravedlnost si dala na čas dlouhých dvacet let. Po válce, kdy Volkswagen začal zaplavovat svět a stávat se symbolem německého hospodářského zázraku, Tatra spor obnovila. Tentokrát už nešlo couvnout. Důkazy byly nevyvratitelné. V roce 1961, kdy Brouk dobýval Ameriku, došlo k mimosoudnímu vyrovnání. Koncern Volkswagen uznal vinu a zaplatil Československu odškodné ve výši 3 milionů německých marek (obrovská suma na tehdejší dobu).
Peníze však putovaly do bezedné kapsy komunistického státu. Hans Ledwinka, skutečný otec Brouka, z toho neměl nic. Po válce byl v Československu vězněn za údajnou kolaboraci (ačkoliv jen dělal svou práci ředitele) a nakonec zemřel v zapomnění v Mnichově, zatímco Ferry Porsche na základech „jeho“ auta vybudoval impérium sportovních vozů. Když dnes vidíte na ulici starého Brouka nebo moderní Porsche 911, dívejte se pozorně. Ta silueta, ten zvuk motoru, ta technická duše – to všechno má rodný list v Kopřivnici.
Zdroje:
- Margolius, Ivan: Tatra – The Legacy of Hans Ledwinka.
Otázka do diskuse: Měla by se Česká republika více hlásit k odkazu Hanse Ledwinky a prezentovat „české DNA“ v historii značek VW a Porsche, nebo je fakt, že Ledwinka byl sudetský Němec, pro nás stále příliš citlivý?
