Článek
Příběh legendárního „Péráka“ (Jawa 250 typ 11) zní jako scénář z Hollywoodu. Píše se rok 1942, protektorát Čechy a Morava. Továrna Jawa je pod přísnou německou správou, výroba civilních motocyklů je zakázána a linky chrlí součástky pro Wehrmacht. Za sabotáž nebo neoprávněný vývoj hrozí stanné právo a poprava. Přesto se skupina konstruktérů v čele s Josefem Jozífem rozhodne k šílenému kroku. Po večerech, za zataženými roletami, vyvíjejí zcela nový motocykl. Součástky pašují v kapsách montérek, prototypy maskují jako vojenské stroje (natírají je polní šedí a nosí uniformy SS, aby při testovacích jízdách nevzbudili podezření), a hotové díly zakopávají v bednách na zahradách.
Když válka skončila a hranice se otevřely, Jawa měla náskok, který neměl nikdo jiný. Na autosalonu v Paříži v roce 1946 působil Pérák jako zjevení. Měl revoluční rám, motor spojený s převodovkou do jednoho bloku a především teleskopické odpružení zadního kola (odtud přezdívka Pérák), které nabízelo komfort, o němž si jezdci na tvrdých anglických či amerických strojích mohli nechat jen zdát. Jawa vyhrála zlatou medaili a světový trh jí ležel u nohou. Byli jsme tím, čím je dnes Honda nebo Yamaha – globálním lídrem, který určuje trendy.
V 50. a 60. letech se Jawa vyvážela do 120 zemí světa. Na českých strojích jezdila indická pošta, kubánská policie i američtí teenageři. Slavná „Kývačka“ se stala ikonou spolehlivosti. Licenční výroba v Indii (pod značkou Yezdi) motorizovala subkontinent. Československo mělo v rukou značku s obrovskou hodnotou a loajální komunitou zákazníků. Měli jsme šanci vybudovat impérium, které by přežilo jakýkoliv režim.
Jenže pak přišlo centrální plánování. Komunističtí ekonomové viděli v Jawě jen dojnou krávu. Zisky z prodeje motocyklů se nevracely do vývoje v Týnci nad Sázavou, ale látaly díry ve státním rozpočtu nebo dotovaly těžký průmysl. Heslo znělo: „Nevymýšlejte, vyrábějte.“ Zatímco Japonci v 60. letech masivně investovali do čtyřtaktních motorů a elektroniky, Jawa musela chrlit stále stejné, technologicky zastarávající dvoutakty. Vývojáři měli v šuplících skvělé prototypy (čtyřtaktní boxery, endura), ale strana je nepustila do výroby.
Když se po roce 1989 trh otevřel, Jawa už nebyla dravcem, ale dinosaurem. Svět nám ujel o dvacet let. Z globálního giganta zbyla malá manufaktura, která bojuje o přežití. Příběh Jawy je hořký tím, že úpadek nezpůsobila neschopnost našich lidí – ti byli naopak geniální a odvážní –, ale systém, který trestal úspěch a preferoval kvantitu před kvalitou. Pérák tak zůstává pomníkem doby, kdy česká chytrost dokázala přelstít i gestapo, ale nakonec prohrála s vlastní byrokracií.
Zdroje:
- Králík, Jan: Věčně mladá Jawa.
- Archivní dokumenty o utajeném vývoji v letech 1939–1945.
