Článek
Osmý listopad 1620 je nejčernějším datem v českém kalendáři. Ale vítězství císařských vojsk nebylo nevyhnutelné. Stačilo, aby stavovské vojsko dostalo žold, aby se moravská jízda zapojila dříve, nebo aby mlha onoho rána hrála ve prospěch obránců. Pokud by Fridrich Falcký, „Zimní král“, triumfoval, Habsburkové by ztratili českou korunu a s ní i klíč k dominanci ve střední Evropě. České království by se nestalo rekatolizovanou provincií, ale sebevědomým, stavovským státem kalvínského či luteránského střihu, který by svou strukturou a mentalitou připomínal tehdejší Nizozemí nebo Anglii.
Vítězství reformace by znamenalo, že by nedošlo k masivnímu odlivu mozků. Jan Amos Komenský by nezemřel v exilu, ale reformoval by české školství z Prahy. Česká šlechta a měšťanstvo, nezdecimované popravami na Staroměstském náměstí a konfiskacemi, by investovalo do řemesel a obchodu spíše než do barokních kostelů. Naše kultura by byla střízlivější, pragmatičtější a gramotnější (protestanti kladli důraz na čtení Bible). Čeština by se vyvíjela kontinuálně jako jazyk vědy a práva, nemuseli bychom ji v 19. století pracně křísit z popela v rámci Národního obrození.
Geopoliticky bychom byli vklíněni mezi katolické Rakousko a luteránské Sasko, což by vyžadovalo obrovskou diplomatickou obratnost a silnou armádu. Pravděpodobně bychom se stali lídry protestantské unie ve střední Evropě. Možná bychom neměli tolik barokních soch na mostech, ale měli bychom silnou ekonomiku, kontinuitu elit a národní hrdost, která nebyla zlomena. Nebyli bychom národem, který si stěžuje na „dobu temna“, ale národem, který si svou svobodu vybojoval a udržel proti všem.
Otázka do diskuse: Vyměnili byste krásu českého baroka a katolickou tradici za to, že bychom se už v 17. století stali moderní, bohatou a protestantskou společností západního střihu?
Prameny:
- Čornejová, Ivana: Tovaryšstvo Ježíšovo: Jezuité v Čechách.
- Petráň, Josef: Staroměstská exekuce.
- Pekař, Josef: Bílá hora: Její příčiny a následky.
