Článek
Příběh Otty Wichterleho je ukázkovým příkladem českého génia, který narazil na českou malost. Zatímco světové laboratoře utrácely miliony za vývoj materiálů pro oční implantáty, Wichterle to zvládl doma v kuchyni. Z čočkostroje sestaveného z dětské stavebnice Merkur a poháněného dynamem z bicyklu odlil první dokonalé hydrogelové čočky. Byl to revoluční moment. Do té doby lidé nosili v očích tvrdé, nepohodlné sklo. Wichterleho vynález sliboval komfort pro miliony lidí. Kdyby se tento příběh odehrál v USA, Wichterle by založil firmu, vstoupil na burzu a stal se jedním z nejbohatších lidí planety. Ale odehrál se v socialistickém Československu.
Režim si s vynálezem nevěděl rady. Považoval ho za zajímavost, ale nechápal jeho komerční potenciál. Když se o patent začali zajímat Američané, konkrétně firma National Patent Development Corporation (zastupující Bausch & Lomb), českoslovenští úředníci ucítili rychlé dolary. V roce 1965 prodali licenční práva do USA za zhruba půl milionu dolarů. Byla to částka, která se v té chvíli zdála vysoká, ale ve skutečnosti to byl výprodej století. Americká firma na základě Wichterleho patentu vybudovala globální byznys, který jí v následujících desetiletích vynesl miliardy dolarů.
Co kdyby stát tehdy neprodal? Co kdybychom si patent ponechali a investovali do výroby? Československo mohlo vybudovat státní farmaceutický a optický koncern (řekněme "Okula Export"), který by měl na měkké čočky globální monopol. Peníze z licenčních poplatků a prodeje by stačily na modernizaci celého zdravotnictví. Byli bychom farmaceutickou velmocí, podobně jako je Švýcarsko se svými giganty Roche nebo Novartis. Wichterleho ústav by byl světovým centrem polymerní chemie.
Místo toho jsme se zbavili zlatého vejce. Wichterle sám z prodeje neviděl prakticky nic a ještě byl režimem perzekvován za své politické názory (podepsal 2000 slov). Když se v 70. letech vedly v USA soudní spory o platnost patentů, československá strana se chovala pasivně, ba dokonce zbaběle, aby „nepohněvala“ západní partnery a nepřišla o zbytky deviz. Je to hořká lekce o tom, že mít dobrý nápad nestačí. Musíte mít také sebevědomí a obchodního ducha ho prodat – nebo v tomto případě neprodat. My jsme se zachovali jako chudý příbuzný, který prodá rodinný šperk v zastavárně, aby měl na pivo, zatímco kupující na něm zbohatne.
Otázka do diskuse: Je Wichterleho příběh důkazem, že v socialismu nebylo možné dělat globální byznys, nebo šlo o selhání konkrétních úředníků, a i komunistický stát mohl (jako třeba Čína dnes) na patentech vydělávat?
Zdroje:
- Wichterle, Otto: Vzpomínky.
- Zaoral, Zdeněk: Otto Wichterle – Příběh české čočky.
