Noc dlouhých nožů v Sudetech: Kdyby byla občanská válka

Když se v diskusích rozebírají šance Československa v roce 1938, naše zraky se téměř automaticky upírají k mapám s liniemi betonových pevností, k počtům tanků a k divizím připraveným k manévrování. Vidíme válku jako střet dvou velkých, neosobních armád, kde vojáci v uniformách plní rozkazy generálů. Jenže pod tímto povrchem „velké války“ by probíhal jiný, mnohem špinavější a osobnější konflikt, který by se neodehrával na polích a v průsmycích, ale přímo v ulicích vesnic, na dvorcích statků a v temných lesních samotách. Ještě předtím, než by první německý tank překročil hranici, by se české pohraničí proměnilo v zónu bratrovražedného chaosu, kde by proti sobě nestáli anonymní nepřátelé, ale sousedé, kteří se léta zdravili v krámě a jejichž děti spolu chodily kopat do míče. Byla by to občanská válka se vším všudy, krutá, zákeřná a bez pravidel.

Musíme si uvědomit, že v září 1938 nebylo pohraničí jen pasivním územím čekajícím na obsazení. Působila zde „pátá kolona“ v podobě Sudetoněmeckého Freikorpsu, polovojenské organizace vyzbrojené a cvičené nacistickým Německem, jejíž členové však nebyli cizinci. Byli to místní kluci, otcové rodin, sedláci i dělníci, kteří podlehli fanatické propagandě Konrada Henleina. V případě odmítnutí Mnichova a vypuknutí ostré války by tito muži dostali jasný úkol – vyvolat chaos v týlu československé armády. Pro naše vojáky v pevnostech by to znamenalo děsivou nejistotu. Zatímco by dalekohledem vyhlíželi nepřítele před sebou, museli by se neustále ohlížet přes rameno, protože smrt mohla přijít z nejbližšího lesíka nebo z okna protější hospody. Přerušování telefonních vedení, přepadávání kurýrů, střelba na sanitní vozy – to by byla denní realita oné „neviditelné“ fronty.

Největší tíhu tohoto boje by nenesla armáda, ale příslušníci Stráže obrany státu (SOS) – smíšené oddíly četníků, policistů a celníků. Ti už v reálném září 1938 zažili desítky krvavých potyček, ale v případě války by se tyto incidenty změnily v systematický teror. Představme si noc v malé sudetské vesnici, kde česká menšina tvoří jen zlomek obyvatel. Místní četnická stanice, symbol nenáviděné pražské vlády, by se stala terčem útoku nikoliv pravidelné armády, ale davu vedeného místními ordnery s pašovanými samopaly. Nebyl by to boj podle ženevských konvencí. Zajatci by se nebrali, ranění by se nedobíjeli milosrdně. Historky o zohavených tělech českých četníků a finančníků, které známe z reálné historie (například z Habartova či Liptaně), by se staly běžnou součástí válečného zpravodajství, jen v mnohem masovějším měřítku.

Československá reakce by na sebe nenechala dlouho čekat a byla by tvrdá, možná až nelítostná. Ve válečném stavu platí stanné právo. Armáda, která by si nemohla dovolit nepořádek ve svém týlu, by vesnice podezřelé z ukrývání povstalců „čistila“ s brutalitou, kterou si dnes neradi připouštíme. Podezřelí z terorismu by byli na místě popravováni, domy, z nichž by se střílelo, by lehly popelem. Spirála násilí by se roztáčela nepředstavitelnou rychlostí. Nenávist by otrávila studny – doslova i obrazně. Z lidí, kteří vedle sebe žili po staletí ve složité, ale fungující symbióze, by se staly šelmy. Každý český civilista v pohraničí by byl rukojmím, každý německý starosta potenciálním terčem pro vojenský tribunál.

Tato vnitřní válka by měla pro poválečné uspořádání fatální následky, ať už by konflikt dopadl jakkoliv. Pokud by Československo bylo nakonec poraženo (což je pravděpodobný scénář), protektorátní režim by byl vůči Čechům ještě drastičtější, poháněný touhou sudetských Němců po pomstě za padlé kamarády z Freikorpsu. Naopak, pokud bychom si představili zázračný scénář vítězství či remízy, soužití Čechů a Němců by bylo po takových masakrech už navždy nemožné. Odsun, který v roce 1945 proběhl na základě politického rozhodnutí velmocí a kolektivní viny, by v této alternativní realitě byl živelným, krvavým vyústěním vzájemného vyvražďování. Nebyl by to organizovaný transfer, ale útěk o život před pomstou vítězů. Válka v roce 1938 by tak definitivně a násilně ukončila tisíciletou česko-německou historii v českých zemích, ale cena v lidskosti, kterou bychom za to zaplatili, by byla strašlivá.

Prameny: