Hlavní obsah
Lidé a společnost

Semtex: jak pardubická plastelína dobyla svět a stala se noční můrou Západu

Foto: AI, Google Gemini

Stanislav Brebera chtěl v 50. letech vyvinout efektivní trhavinu pro práci. Místo toho namíchal směs, která změnila dějiny terorismu. Jak se český vynález dostal do rukou Kaddáfího a proč se stal prokletím značky Made in Czechoslovakia?

Článek

Příběh nejslavnějšího československého exportního artiklu studené války se nezačal psát v tajných vojenských bunkrech, ale v laboratořích VCHZ Synthesia v Semtíně u Pardubic. Zadání znělo jasně: vyvinout plastickou trhavinu, která bude výkonná jako americká C-4, ale levnější na výrobu a použitelná v civilním sektoru. Chemik Stanislav Brebera, geniální, a přitom skromný muž, úkol splnil na jedničku. Smícháním pentritu, hexogenu a pojiva vytvořil v polovině 60. let hmotu, která měla vlastnosti modelíny. Dala se hníst v ruce, nacpat do klíčové dírky nebo vyválcovat na tenký plát. Fungovala v mrazech na Sibiři i ve výhni africké pouště. Dostala jméno složené ze slov SEMtín a EXplosive. Zrodil se Semtex.

Z technického hlediska to byl triumf. Semtex byl voděodolný, stabilní a extrémně silný. Měl však jednu vlastnost, která se později ukázala jako fatální – neměl žádný pach. Pro tehdejší detekční přístroje na letištích a cvičené psy byl prakticky neviditelný. Zatímco Brebera viděl využití při odstřelu skal nebo demolici budov, komunistický režim a podnik Omnipol ucítili vůni tvrdé měny. Semtex se stal horkým zbožím na trhu se zbraněmi. Československo ho začalo vyvážet do spřátelených zemí socialistického bloku, ale především do rozvojových zemí, které bojovaly proti „západnímu imperialismu“.

Největším odběratelem se stala Libye plukovníka Muammara Kaddáfího. Do Tripolisu putovaly stovky tun této oranžové hmoty. Kaddáfí však Semtex nepoužíval na stavbu silnic. Rozdával ho teroristickým skupinám po celém světě, od Irské republikánské armády (IRA) po palestinské radikály. Československá trhavina se tak v 70. a 80. letech stala synonymem smrti. Byla v bombách v Londýně, v Belfastu i na Blízkém východě. Stačilo jí neuvěřitelně málo. Pár set gramů dokázalo roztrhat auto, pár kilogramů zničit budovu.

Zlom a mezinárodní ostudu přinesl rok 1988 a atentát nad Lockerbie. Libyjští agenti propašovali na palubu Boeingu 747 společnosti Pan Am radiomagnetofon, v němž bylo ukryto necelého půl kilogramu Semtexu. Exploze ve výšce deseti kilometrů zabila 270 lidí. Vyšetřovatelé našli stopy české trhaviny a svět ukázal prstem na Prahu. Značka Semtex se stala v západním tisku obecným označením pro jakoukoliv plastickou trhavinu, podobně jako se Lux říká vysavači. Pro Breberu to byla osobní tragédie. Celý život tvrdil, že on vyrobil nástroj, ne zbraň, a že za zneužití nemůže vynálezce, ale obchodník.

Po roce 1989 musela nová republika rychle napravovat reputaci. Výroba pokračovala, ale složení se změnilo – do Semtexu se začaly přidávat značkovací látky, které mu dodaly specifický pachový „podpis“, aby ho psi a detektory našli. Původní zásoby, které Kaddáfí rozdal teroristům, však strašily bezpečnostní složky ještě dlouhá léta. Příběh Semtexu je tak hořkou ukázkou toho, jak se špičkový produkt českých hlav může stát nástrojem zla, pokud se politika rozhodne prodat cokoliv komukoliv, hlavně že za to dolary cinkají.

Zdroje:

  • Kubánek, Radek: Semtex: Příběh legendární trhaviny.
  • Archivní materiály VCHZ Synthesia a zprávy o vyšetřování letu Pan Am 103.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz